Článek
Paní Jitka letos v srpnu slaví 91. narozeniny, pro posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí je však v naprostém pořádku a kartu ZTP podle jejich mínění nepotřebuje.
Při narození přišla o zrak na levém oku a poslední tři roky navštěvuje přibližně jednou za dva měsíce nemocnici, kde podstupuje biologickou léčbu pravého oka, na které prozatím vidí. Trpí třesem pravé ruky a bolestmi dolních končetin, které odpovídají jejímu věku.
Paní Jitka se narodila v roce 1934. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a celý život pracovala jako ekonomka zásobování Nové huti a současně vyučovala na vysoké škole. Má syna, dceru a čtyři vnučky. Bydlí se synem, jeho manželkou a vnučkou v rodinném domě. Přes den luští křížovky a občas pracuje na zahradě. Dalo by se tedy o paní Jitce hovořit jako o poměrně aktivní důchodkyni. Je tomu tak především díky pohybu, byť minimálnímu, který však v tomto věku nutně potřebuje.
Není tomu ještě tak dávno, kdy si paní Jitka vystačila s cestou na nákupy a k lékařům sama. Postupem času se však nastupování a vystupování z tramvaje stalo čím dál větším problémem. Od loňského roku tak rodina vozí paní Jitku do obchodu a k lékařům autem, aby si zajistila své potřeby a aby se po psychické stránce cítila dobře, že ještě něco dokáže. Vzhledem k tomu, že celá rodina bydlí v Ostravě, najít místo k zaparkování, a ještě co nejblíže ke vchodu, je velice obtížné. I když se stane zázrak a místo k zaparkování se najde, musí paní Jitka přecházet přes celé parkoviště.
Společně s vnučkou se tak loni v létě rozhodly podat žádost o průkaz ZTP, a to především vzhledem k zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Paní Jitka si musela osobně zajít ke svému obvodnímu lékaři, který jí vyplnil formulář. Dále bylo potřeba k žádosti přiložit i další lékařské zprávy z oddělení, která paní Jitka pravidelně navštěvuje, jako například neurologie, kardiologie, oční a další.
Po měsíci přišel dopis, že se důchodkyně musí dostavit osobně na úřad práce. Společně s vnučkou, která ji musela doprovázet, se dozvěděly, že její žádost byla zamítnuta. Jako „bolestné“ jí bylo navrženo, že může dostat pouze průkaz TP, díky kterému by měla vyhrazené místo k sezení ve veřejné dopravě, kterou však kvůli zdravotnímu stavu již nevyužívá.
Po několika měsících se paní Jitka z horlivosti rozhodla pro sepsání žádosti o opětovné přezkoumání jejího stavu. Doplnila aktuální lékařské zprávy, znovu navštívila svého praktického lékaře, a dokonce napsala otevřený dopis, ve kterém žádala, aby ji někdo ze zástupců posudkové komise přijel navštívit a posoudil její stav nikoliv podle papírů a formulářů, ale podle skutečné situace.
Po této poslední snaze usnadnit si život dostala paní Jitka opětovné zamítnutí.
Vyvstává tedy otázka: Opravdu si ve svém věku se zmíněnými zdravotními komplikacemi nezaslouží průkaz ZTP?
