Článek
Malá Genie přišla na svět v roce 1957 v Kalifornii. Narodila se do rodiny, jež se nikdy netajila tím, že nechtěla mít děti. Osud tomu ale chtěl jinak. Manželskému páru se narodily děti celkem čtyři. Prvorozené miminko jim ale zemřelo, když ho jeho despotický a psychicky narušený otec, který nesnášel v domě jakýkoliv hluk, umístil do garáže vedle domu. Zde podlehlo celkovému podchlazení organismu. Jejich druhý potomek zemřel taktéž ve velmi raném věku, neboť trpěl vrozenou vadou. Dále následolo narození chlapečka a posledního čtvrtého potomka Genie.
Ta se narodila v nemocnici za pomocí císařského řezu a dle doktorů to byla zdravá holčička. Když byly malému děťátku tři měsíci, zjistili u ní lékaři dislokaci kyčle. Díky tomu muselo děvčátko nosit speciální dlahu, což způsobilo, že začala chodit až v pozdějším věku. Právě to ale utvrdilo jejího otce v tom, že je mála Genie retardované dítě a tudíž podle něj naprosto zbytečný člověk pro společnost.
Když byly Genii necelé dva roky, začal ji její otec zamykat do temné místnosti, která byla na opačné straně domu, kde rodina žila. Svou dceru nepředstavitelně týral. Genie byla přivázána k toaletě ve speciálně vyrobené svěrací kazajce. Jindy byla držena v kleci či malé ohrádce. Její otec Clark Wiley nesnesl žádný hluk, a tak v domě nesměla být televize ani rádio. Proto, když se malá Genie pokoušela v zoufalství vydávat skřeky, její otec ji za to fyzicky ubližoval. To ale nebylo všechno. Kromě těchto fyzických a sexuálních útoků ze strany svého otce čelila i psychickému týrání. Otec na ní často vrčel, vyl a cenil zuby jako pes, aby se malá dívenka bála. Nechal si dokonce narůst dlouhé nehty, které měly symbolizovat drápy a těmi jí ubližoval. Takto byla mladá dívka vězněna v temné komoře až do svých třinácti let. Bez lásky a výchovy svých nejbližších, kompletně odtržena od civilizace a lidské společnosti.
Genii zachránil až omyl její matky. Ta byla totiž téměř slepá, a tak když se se svou dcerou jednoho dne vydala na úřad pro sociální dávky, spletla si dveře pracovny. Omylem obě vstoupily do kanceláře sociálních pracovnic. Ty si okamžitě všimly, že něco není v pořádku. Dítě, kterému mělo být téměř čtrnáct let, trpělo podvýživou a vypadalo na šestileté. Navíc Genie neuměla mluvit a vydávála jen skřeky a žvatlala. Protože bylo děvče držené na řetězu nebo ve svěrací kazajce, neumělo řádně chodit a její chůze připomínala poskakování zajíčka. Pracovnice okamžitě zalarmovaly příslušné orgány, které začaly celou situaci vyšetřovat.
Genie byla svým rodičům okamžitě odebrána. Otec se konce vyšetřování nedožil. V průběhu procesu totiž spáchal sebevraždu. Proč se takto nelidsky choval k vlastní dceři, se tak už nikdy nedozvíme. Na rozloučenou ale zanechal dopis, ve kterém bylo pouze stroze napsáno: ,,Svět to nikdy nepochopí.” Matka byla nakonec viny zproštěna. Odvolávala se totiž mimo jiné na svůj zrakový handicap a také na to, že byla obětí domácího násilí ze strany svého muže.
Genii ale šťastný konec nečekal. Začala velmi fascinovat vědce, kteří ji začali podrobovat různým experimentům. Mimo jiné i tomu, zdali je člověk, který byl izolován od společnosti a neovládá lidskou řeč, schopen se ji naučit a socializovat se i v pozdním věku. Když se o těchto pokusech dozvěděla její matka, získala své dítě zpět do výhradní péče. Vzhledem k tomu, že se jí ani na podruhé nepodařilo se o své dítě řádně postarat, byla Genie postoupena k adopci. Ani tehdy se ale štěstí nedočkala. Prošla si dvěma pěstounskými rodinami, nikde ale nenašla milující zázemí a novou rodinu. Následně byla umístěna do ústavu pro péči o nezletilé, kde byla týrána svými ošetřovatelky.
Poslední zmínky o Genii pocházejí z roku 2016. Od té doby by měla dnes již téměř osmašedesátiletá žena žít jednoduchým životem v ústraní v pečovatelském domě. I po několik dekádách je ale v její tváři stále čitelný její krutý osud, kdy byla nepředstavitelně trýzněna svými nejbližšími a poté odvrhnuta společností.
Zpracováno na základě:
