Článek
Zita Kabátová se narodila v roce 1913. Její dětství však nebylo růžové. Přišla první světová válka a Zita brzy ztratila svou matku. Zůstala jen s otcem a její láskou se stalo ochotnické divadlo. A z toho už to byl jen krůček k dráze profesionální herečky, kterou se brzy stala. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že Zitě v životě nic nechybělo. Opak je ale pravdou. Muži ji sice milovali, snažili se jí nadbíhat a herečka se často jejich svodům neubránila. Románek tak prožila například i s prvorepublikovým svůdníkem Oldřichem Novým či králem komiků Vlastou Burianem.
Pak ale přišlo období, které ublížilo mnoha tehdejším hereckým hvězdám. Slovensko se od nás oddělilo a naše země začalo okupovat Německo. Zita i přesto dostala nabídku, aby hrála v německých filmech po boku dalších českých herců a tvůrců. A protože herečka potřebovala peníze, na nabídku kývla. Později se svěřila, že to pro ni bylo, jako kdyby natáčela český film. Nešlo totiž o propagandu a na place se mluvilo výhradně česky. Pak ale přišel konec druhé světové války a Zita byla obviněna z kolaborace.
Trest, který přišel, jí sebral to, co milovala nejvíce. Hraní. Zita dostala zákaz objevit se před kamerou po dlouhých pětadvacet let. Brzy si ale našla něco, co ji naplňovalo, stejně jako předtím herectví. Začala se věnovat rodině. Krátce po válce se provdala za Jerryho Krále. Byl to pro ni tak trochu sňatek z rozumu. Jerry Král byl zástupce firmy se sídlem v Indii. A protože Zita chtěla z tehdejšího Československa pryč, myslela si, že toto manželství pro ni bude jízdenkou ze země.
To se ale mýlila. Vycestovat za manželem nesměla a manželství bylo krátce poté rozvedeno. A tak se Zita k herectví vrátila alespoň jako kočovná herečka projíždějící s kolegy celou naší republikou. Na jednu stranu ji to do jisté míry naplňovalo, na druhou stranu to pro ni bylo hrozně málo. Ve druhém manželství s olympijským sportovcem se Zita stala ženou v domácnosti. Herectví jí ale stále chybělo.
Zita Kabátová (1942)
Rok 1968 přinesl Zitě jednu ránu za druhou. Nejprve nelibě nesla okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, později ji ale tento incident zasáhl i v osobní rovině. Její manžel se rozhodl, že v takovém státě, jako bylo tehdejší Československo, žít nechce a emigroval. Zita se ocitla se synem sama. Netrvalo ale dlouho a zůstala úplně sama. K emigraci se totiž později rozhodl i její syn. Ani revoluce v roce 1989 už nadšení do Zitiných žil nevrátila. Ztratila svůj životní smysl.
Nakonec se ale Zita ve stáří dožila téměř sta let. Zemřela v roce 2012 po sedmiletém pobytu na LDN v motolské nemocnici.
Zpracováno na základě:
