Článek
Jana Rybářová se narodila v Praze v roce 1936 a herectví bylo jejím snem odmala. Původně se ale chtěla věnovat baletu, když jako velmi mladá navštěvovala přípravné kurzy Národního divadla. Po základní škole pak nastoupila na školu, kterou dnes známe jako Pražskou konzervatoř.
Bylo jí teprve osmnáct let, když poprvé zazářila před tehdejšími obyvateli Československa. Režisér Václav Krška ji tehdy obsadil do filmu Stříbrný vítr. Její šarm a herecký talent vyvolal doslova senzaci a z Rybářové se prakticky přes noc stala velká hvězda. Všichni v ní viděli jeden z největších talentů poslední dekády. Na základě nevinného a přesto velmi svůdného vzhledu ji přirovnávali k hollywoodské ikoně Elisabeth Taylorové. Režiséru Krškovi však zůstávala věrná a hrála i nadále v jeho filmech. Celkem se objevila v pěti jeho snímcích. Víc jich natočit nestihla.
Problémem u Rybářové bylo to, že si nevěřila. Přestože ji národ obdivoval, ona stále trpěla mindráky a své herectví považovala za slávy nehodný amatérismus. A byla kritická i ke svému vzhledu. Sama sobě se nelíbila a trpěla utkvělou představou, že je ošklivá. Za to se pak i styděla. Přesto toho chtěla ve světě filmu mnoho dokázat. Kladla si cíle, kterých jen stěží mohla dosáhnout, ale obětovala tomu naprosto vše.
První vztah jejího života byl pouze platonický. Ani za dlouhé měsíce nedošel naplnění a když skončil, ocitla se Rybářová na dně. Už tehdy poprvé pomyslela na sebevraždu. Naštěstí ale přišla pracovní nabídka, která ji z těchto chmurných myšlenek vytrhla. Odjela natáčet film Legenda o lásce do Bulharska. A tam vzplál mezi herečkou a jejím hereckým kolegou z Národního divadla románek. Přemysl Kočí bral ale vztah s křehkou, naivní a mladičkou Rybářovou jen jako nevinný špás. Sice následně tvrdil, že se do Rybářové zamiloval, vztahu ale nedával budoucnost, protože byl již ženatý a měl děti. Navíc byl o dvacet let starší.
Rybářová byla stále pannou a ani její vztah s Kočím nedošel naplnění. Její herečtí kolegové si však mysleli něco jiného. Prahou se začaly šířit pomluvy o vztahu Kočího a Rybářové a všichni se na herečku začali dívat skrz prsty. Dostala nálepku ženy, která spí s ženatým mužem, rozvrací spokojené manželství a bere dětem otce. Marné bylo, když se Rybářová těmto pomluvám bránila. Nikoho tehdy nezajímalo, kde je skutečná pravda.
Měla nízké sebevědomí, neměla ráda svůj vzhled, myslela si, že je špatná herečka a k tomu se ještě přidaly pomluvy a každý kolega od ní prakticky odvracel tvář. Rybářová z tohoto pekla neviděla jiné východisko. Do svého deníku si napsala, že si je jistá, že nikomu nebude chybět, a pustila si plyn. Krátký život herecké legendy a naděje československého filmu se tak uzavřel před jejími 21. narozeniny. A její smrt je důkazem toho, kam až mohou dohnat člověka pomluvy, které se nezakládají na pravdě.
Zpracováno na základě:
