Článek
Důchodová reforma už několik měsíců hýbe Českem. Došlo k dalšímu posunu důchodové hranice a ani tento posun zřejmě nebyl poslední. Věk žen se pomalu sbližuje s věkem mužů, na počet narozených dětí se přestává brát ohled. Lidé budou muset pracovat déle, přestože jim zdraví v pokročilém věku už nemusí sloužit.
To jsou pro seniory určitě nepěkné vyhlídky, avšak každý z nás musí pochopit, že je to nezbytné. Vzhledem ke stárnoucí populaci, respektive produktivní části této populace, není jiné řešení. Mladých sice za posledních desetiletí přibylo, jsou ale zatím ve věku, kdy jsou ještě stále školou povinní, případně studují střední a jiné školy. Bude tedy ještě chvíli trvat, než tyto silné ročníky nastoupí do práce. A ani pak nejsou vyhlídky úplně růžové. V posledních letech se zase naopak rodí rekordně málo dětí, a tak ten boom nových početných pracovních sil nebude trvat dlouho.
Tím, že se posune odchod do důchodu těm, kteří by už na něj za neměnných podmínek měli mít právo, získává stát nové finance na dlouhodobě udržitelné financování důchodu. Každý důchodce, který odejde do důchodu později, může být totiž pro stát prospěšný hned dvakrát. Jednak stát šetří penzi, kterou by mu vyplácel, jednak takový důchodu bude s největší pravděpodobností ještě pracovat, takže do státního rozpočtu odvede další pojistné a daně.
Jenže jedna věc tu je, se kterou se ti, které za pár let důchod čeká, nemohou smířit. A to je nejistota. Nikoli nejistota ohledně možného nepřiznání důchodu, nebo nejistota ohledně výše důchodu, ale nejistota, kdy do důchodu vlastně půjdou. Podstatnou část svého profesního života se připravují na to, že v určitém věku jim pracovní povinnosti skončí a oni si budou moci užívat svého zaslouženého volného času. Tedy alespoň ti, kteří se rozhodnou, že v důchodu si nebudou i nadále přivydělávat. Jenže právě takovým se důchod oddaluje přímo před očima.
Je jasné, že když je člověku kolem dvaceti či pětadvaceti let a svou profesní dráhu teprve začíná, že mu nikdo odchodovou hranici do důchodu nemůže garantovat. Po překročení určitého věku už by ale měla být neměnná. Není přece možné někomu, komu zbývá jen pár let do důchodu, neustále tuto hranici posouvat. To je pro takové zaměstnance značně demotivující a někdy i nepředstavitelné. A na tom by se mělo zapracovat.
Měla by být stanovena věková hranice, po které už by se takovým zaměstnancům věk pro odchod do důchodu neměl posouvat. Jako ideální se jeví věková hranice padesáti let. Když člověk překročí padesátku, ve většině případů už má dospívající či dospělé děti a těší se na to až v důchodu bude trávit čas se svými vnoučaty. A podle toho i plánuje. Dnes to ale funguje tak, že si takoví lidé nemohou být ničím jistým.
Důchodová reforma je nezbytná. Určitě bychom ale měli mít úctu ke starším a nenechávat je v nejistotě. Tohle si přece nezaslouží.
Zpracováno na základě:
