Článek
Ve Třech oříškách pro Popelku si zahrála řada legend českého filmu. Byli mezi nimi i nadějní mladí herci, které jejich role proslavila. Kromě Trávníčka či Šafránkové k nim patřil i představitel princova pobočníka Jaroslav Drbohlav. Ten už v té době ale nebyl tak neznámý.
Jaroslav Drbohlav se narodil dva roky po válce v Praze a už ve svých osmi letech stál poprvé před kamerou. A už tehdy bylo jeho herecké nadání patrné, kolegové mu předpovídali velkou budoucnost. A protože Drbohlav herectví miloval, rozhodl se studovat DAMU. Po jejím absolvování hledal uplatnění ve stálých divadelních souborech po celém Česku. První angažmá získal v libereckém divadle F.X.Šaldy, kde vydržel pět let.
Tři oříšky pro Popelku a role princova pobočníka Vítka mu ale otevírají bránu do velkého světa, a tak se následně přesouvá zpět do Prahy a dostává nabídky jak na divadelní, tak filmové role. Tvůrcům divadelních her a filmů totiž imponoval jeho vrozený talent. Nabídky se jen hrnou a Drbohlav jen zřídka kdy nějakou odmítá. Je prakticky neustále divákům na očích a má všechny k dispozice k tomu, aby se stal velkou hereckou hvězdou.
Kromě hereckého nadání mu v jeho kariéře pomáhá i jeho vzhled. V té době byl totiž označován za nejhezčího českého herce. A s tím přicházelo i velké množství fanynek. Jenže Drbohlavovi šlo o práci především. Do svých rolí dával úplně vše, v soukromém životě zůstával skromný a pokorný. Brzy po dotočení Třech oříšků pro Popelku se oženil a následně se mu narodila dcera. Drbohlav v té době prožíval své nejšťastnější období. To ale netrvalo dlouho. Zcela nečekaně totiž přicházejí zdravotní komplikace.
Když bylo Drbohlavovi oznámeno, že trpí těžkou formou cukrovky, jeho svět se převrátil vzhůru nohama. Byl sice vzorným pacientem a docházel k lékařům kvůli léčbě, ta ale nezabírala. Jeho stav se začal zhoršovat. Cukrovka se u něj projevovala postupnou ztrátou zraku. Ačkoli začínal herec špatně vidět, dvou věcí ve svém životě se vzdát nehodlal. Své rodiny a divadla.
Divadelní role se Drbohlav učil tak, aby se na jevišti dokázal orientovat i s velmi špatným zrakem. A i když byl ke konci svého života prakticky slepý, snažil se hrát tak, aby nikdo z přítomných diváků vůbec nic nepoznal. Herec o své nemoci veřejně nemluvil, takže se o ní nevědělo. Jeho výkony byly stále stejně skvělé.
Jaro 1983 ale znamenalo v jeho životě velký zlom. Drbohlav oslepl úplně. V takovém stavu už před diváky nemohl a své milované divadlo musel zcela vypustit. A to pro něj byla velká rána. Dva roky chřadnul a jeho zdravotní stav se začal rychle zhoršovat, až mu nakonec vypověděla službu i játra.
Operace, při které se mu v renomovaném IKEMu snažili transplantovat játra i slinivku, sice dopadla dobře, tělo ale nové orgány přijmout nechtělo. Trvalo to už jen pár dní a Jaroslav Drbohlav tento svět navždy opustil. Bylo mu tehdy pouhých 38 let.
Zůstala po něm manželka s malou dcerkou a tehdejší Československo přišlo o mladého a skvělého herce. Letos o Vánocích si ho ale opět můžeme připomenout v jeho zlomové roli pobočníka Vítka.
Zpracováno na základě:
