Článek
Naděžda Kavalírová se narodila v roce 1923. Po střední škole se přihlásila na medicínu, avšak studium jí nebylo umožněno dokončit. Když se v Československu dostal k moci komunismus, byla Kavalírová ze školy vyloučena. Navíc jí bylo oznámeno, že se vyloučení vztahuje na všechny vysoké školy po celé zemi a že tedy vysokou školu už studovat nebude. Kavalírová tak nastoupila jako zdravotní sestra do uranových dolů v Jáchymově a krátce na to se vdala.
Paradoxně byl jejím manžel vážený soudce Krajského soudu v Praze, který byl i členem komunistické strany. Manželství ale skončilo předčasně, když jí manžel šest let po svatbě zemřel. Jako by toho ale bylo málo, Kavalírová byla následně zatčena a souzena ve vykonstruovaném procesu. Nakonec byla odsouzena za vlastizradu a špionáž. Jejím trestem bylo pět let odnětí svobody. Osud se k ní ale v té době zachoval milostivě a ona byla na podmínku po polovině trestu propuštěna.
Politické vězně po propuštění zářná budoucnost většinou nečekala. Podniky je nechtěly přijímat. A když už je přijaly, dostali většinou podřadnou práci a byli pod bedlivým dozorem. Kavalírové se ale podařilo v době normalizace dostat k nevídanému místu. Pracovala jako samostatný odborný referent na ministerstvu práce a sociálních věcí. A na této pozici setrvala celým osmnáct let.
Po revoluci se Kavalírová začala angažovat v organizaci s názvem Konfederace politických vězňů. Pak se dokonce dostala do čela této organizace. Jenže to, jak organizaci vedla, bylo předmětem silné kritiky. Kavalírovala pozastavovala nebo rušila členství těm, kteří se ji odvážili kritizovat. Podle revizní komise k tomu ale ani neměla právo. Kritika vedení pak navíc ani nebyla důvodem rušení členství. Jakékoli argumenty ale Kavalírovou nezajímaly.
Předsedkyně konfederace politických vězňů během pietního aktu na Pražském hradě
Bývalí političtí vězni začali proti Kavalírové brojit. Poukázali na to, že její životopis má vážné trhliny. Při konfrontaci Kavalírová ani nedokázala vysvětlit, jak je možné, že se politický vězeň po propuštění z vězení dokázal tak rychle vypracovat na ministerstvo. Nechtěla ani vysvětlit, co proti ní komunisté měli, že byla v procesu odsouzena. Podle nich musela být v době svého působení na ministerstvu Kavalírová prorežimní a dokonale prověřená. Všechno se to zdálo tak trochu podivné. Začalo se uvažovat o tom, zda se Kavalírová za osobu bojující za svobodu a demokracii jen nevydává.
I přes všechny stížnosti byla Kavalírová mnohokrát oceněna. Byl jí dokonce propůjčen i Řád Tomáše Garrigua Masaryka, který přijala z rukou prezidenta Václava Klause v roce 2006. Paradoxní je, že sestra bratrů Mašínů Zdena odmítla převzít vyznamenání jen proto, že by byla s Kavalírovou v jedné místnosti.
V celém příběhu je až mnoho nejasností a minulost Kavalírové je zahalena tajemstvím. Ona sama o ní mluvit nechtěla, záznamy o tom neexistovaly. A pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Naděžda Kavalírová zemřela na začátku roku 2017.
Zpracováno na základě:
