Článek
Psal se rok 1971 a byly Vánoce. V jihokorejském Soulu tehdy vypukl požár hotelu, jaký neměl obdoby. Zemřelo 164 lidí, někteří ve snaze vyhnout se plamenům vyskakovali z oken. Vznikla tu ale fotografie, která se stala slavnou a získala nejedno ocenění. Co se však tehdy vlastně stalo a jak požár vypukl?
Jednalo se prakticky o novou stavbu, neboť od jejího dokončení uplynuly teprve dva roky. Hotel Daeyeonggak měl sice dvaadvacet pater, na možný požár ale zřejmě nikdo ani nepomyslel. Nejenže byl hotel vybaven dřevěným nábytkem a dalším vybavením z dobře hořlavých materiálů, neměl ale ani venkovní únikové schodiště. Schodiště uvnitř budovy sice existovalo, nemělo však prvky únikového. Bylo zde pouze pro případ, že by nefungoval výtah. Dokonce nebyly v budově funkční ani požární alarmy. A tak se pomalu začalo schylovat k velké tragédii.
Korejci však i po tragédii tvrdili, že k žádnému pochybení nedošlo, neboť takhle fungují hotely všude po světě. Tady to jen byla shoda nešťastných okolností. Hotel byl jednou z prvních výškových budov tohoto asijského státu a bylo to místo, kde často přenocovaly diplomatické či jiné zahraniční návštěvy. A tohle mohlo ekonomicky rozvíjející se stát doslova položit.
Požár, který zde na Vánoce, konkrétně v ranních hodinách na Štědrý den, vypukl, se začal nekontrolovatelně šířit. Lidé se snažili prchat, kudy to jen bylo možné. Některým se podařilo dostat do spodních pater, někteří naopak utíkali na střechu a doufali v záchranu. Jenže dveře na střechu byly zamčené. Následné ohledání místa požáru ukázalo, že se před dveřmi na střechu tísnily desítky lidí, kteří zde nalezli svou smrt v plamenech.
Příčinou vzniku požáru byla exploze propanbutanové bomby ve druhém patře hotelu. Požár se ale postupně rozšiřoval i do dalších pater. Vrtulníky, armáda a ani hasiči toho však příliš mnoho nezmohli. Oheň začal pohlcovat celou budovu. Lidé z vyšších pater neměli šanci se dostat z ohnivého pekla jinak než oknem. Jenže záchranáři neměli ani dost dlouhé žebříky, stejně tak ani matrace, do kterých by lidé snažící si zachránit život mohli skočit.
Celkem třicet osm lidí vyskákalo z oken. Někteří se snažili zachytit prolétajících vrtulníků, někteří padali vstříc jisté smrti, jiní se pokoušeli skákat s pokojovými matracemi v naději, že přežijí. A právě tehdy vznikla ona slavná fotografie zachycující člověka padajícího vzduchem na matraci. I když pak fotografie získala ocenění, zachycovala jen okamžik před velkou lidskou tragédií. Ze všech třiceti osmi skokanů totiž nepřežil ani jeden.
Slavná fotografie z roku 1971 je smutným obrázkem neodvratné smrti
Největší požár hotelu v lidské historii byl ohromnou tragédií. Říká se ale, že všechno špatné je k něčemu dobré. A to platí i v tomto případě. V Jižní Koreji došlo k mnoha změnám, které zvýšily bezpečnost nejen hotelů, ale i všech výškových budov, kterých je v zemi dnes doslova plno. Změnily se stavební metody a nové zákony nařídily silná protipožární opatření. Dnes už je tak pobyt v jihokorejském hotelu mnohem bezpečnější než v době tragédie, která se odehrála před více než padesáti lety.
Zpracováno na základě:
