Článek
Když vplul pořad Ano, šéfe v roce 2009 na televizní obrazovky, většina z nás tehdy Pohlreicha ani neznala. A nikdo snad neveřil tomu, že by se z něj jednou mohla stát kuchařská legenda, kterou zná celý národ. Jenže k tomu došlo. A se slávou Pohlreicha se stal legendárním i tento pořad. Když v roce 2018 skončil, zůstalo po něm na televizních obrazovkách prázdné místo, které se různé televizní stanice snažily nahradit pořady, které ve většině případů příliš úspěchu nepřinesly.
Zdeněk Pohlreich tehdy z pořadu odcházel s tím, že se mu podařilo změnit tvář české gastronomie a že restaurační byznys prošel za oněch osm let neskutečnou proměnou. Nebo se to alespoň psalo. S nástupem nové řady Ano, šéfe na konci léta letošního roku nás však čekalo nemilé překvapení. Nezměnilo se vůbec nic. Pohlreich znovu navštěvuje podniky, které jsou těm před mnoha lety podobné příznačně jako vejce vejci. Naráží na speciality, které si myslel, že už na jídelních lístcích nikdy neuvidí. A kritiky se rozhodně nebojí.
A Pohlreichova kritika je hlavním kamenem úrazu. Na jeho vulgarismy jsme si už za ty roky sice zvykli a celý koncept pořadu je postaven na tom, že kuchař přichází do nefungující nebo špatně prosperující restaurace a snaží se jí pomoci, aby mohla ve své činnosti pokračovat dál a aby se jí lépe dařilo. Jenže pořad má být o skutečné pomoci za účasti známého kuchařského mistra, nikoli o tom co na televizních obrazovkách vidíme. Vše je na první pohled jen divadlo pro kamery.
Je předem jasné, že si Pohlreich při první návštěvě restaurace objedná hned několik jídel, aby zjistil, jakou má toto restaurační zařízení gastronomickou úroveň. Jenže je také předem jasné, že mu nebude chutnat. A co víc, jídlem je doslova zhnusen, dělá u toho grimasy, pomlouvá i na pohled velmi pěkně naservírovaná jídla a s ničím není spokojen. V podniku pak stráví čtyři dny, kdy druhý den proběhne pouze zátěžový test a teprve od třetího dne začne Pohlreich podniku říkat, co by se mělo změnit. A ejhle, ono to najednou překvapivě funguje.
Za měsíc se Pohlreich vrací na místo činu a z kuchařů, kterým při jejich prvním setkání řekne, že kuchařinu naprosto neovládají, jsou skvělí kuchaři, kteří si vzali jeho doporučení k srdci a začali vařit velmi dobrá či alespoň obstojná jídla. Těžko však uvěřit tomu, že je Pohlreich takový génius, aby z osoby, která dokáže zkazit třeba i buřty na pivu, byl po dvou dnech záškolu kuchař, který podává skvělou svíčkovou s karlovarským knedlíkem. Vše je přehnané, málo uvěřitelné a na první pohled strojené. Úroveň pořadu tak padá na úplné dno
V zatím posledním zveřejněném díle se Pohlreich dokonce vydává do čínské restaurace. A pozor, nejedná se o ledajakou čínskou restauraci. Nachází se sice v Mladé Boleslavi a vaří v ní Češi, umění čínských mistrů se ale učili ještě za socialismu na čínské ambasádě v Praze a v první čínské restauraci ve Vodičkově ulici. Jenže čínských restaurací je dnes tolik, že těžko mezi nimi poznat ty kvalitní a ty které nestojí za nic.
Pohlreich je ale v této restauraci naprosto ztracen. Sice může majiteli radit s byznysem, po kuchařské stránce ale nemá prakticky na čínská jídla co říct, protože je zkrátka nevaří a asi ani nikdy nevařil. Celý díl tak působí spíše komickým dojmem, který rozšiřuje obzory spíše známého kuchaře, než že by restauraci nějakým zásadním způsobem pomohl. Hvězdičky s Pohlreichovou fotkou na dveřích restaurace totiž nejsou tím, co podnik dokáže spasit.
Zpracováno na základě:
a na základě 6. dílu 9. řady pořadu Ano šéfe (TV Prima, Ano, šéfe! - epizoda RETRO ČESKÁ RESTAURACE ASIE / Mladá Boleslav online | prima+)
