Článek
Psal se červen 1962 a ve venezuelském přístavu Puerto Cabello vypuklo sice krátké, o to ale drastičtější komunistické povstání. Na místo dění se tehdy vypravil i reportér Héctor Rondón Lovera, aby vývoj situace zmapoval. Nevěděl však, čeho všeho bude svědkem. V centru přístavu se dostal do ohniska nelítostné palby. Musel zalehnout, aby tak alespoň zmírnil nebezpečí, které mu bezprostředně hrozilo.
Sám reportér popisoval, že byl strachy bez sebe. Prakticky tři čtvrtě hodiny jen ležel a nevydal ani hlásku, aby se o něm nikdo nedozvěděl. A všude kolem létaly kulky. Když palba trochu polevila, objevil se nedaleko něj kněz. Lovera ani nevěděl odkud přišel, najednou tam prostě byl. A namířil si to přímo k jednomu zraněnému vojákovi. Reportér pak automaticky popadl fotoaparát a začal fotografovat. Fotografie, které v ten moment vznikly, se posléze staly slavnými a obletěly doslova celý svět.
Knězi v tu chvíli bylo jedno, že všude kolem létají kulky. Snad i trochu doufal, že ani komunističtí povstalci si nedovolí zastřelit kněze za bílého dne na ulici. Vždyť přece nestál ani jedné straně boje. Vědět to ale nemohl. Přesto se vydal až doprostřed křižovatky k raněnému vojákovi. Ta nejslavnější fotografie pak zachytila, jak tento kněz raněného a umírajícího vojáka podepírá. Trochu symbolicky je na fotografii zachycen i nápis, jenž v překladu znamená řeznictví. Všude kolem jsou jen kaluže vody. Kněz pak na fotografii sleduje místo, odkud přilétají kulky.
Podle reportéra stihl ještě kněz udělit vojákovi poslední pomazání a pak zase zmizel. Aby se Loverovi povedlo zachytit tento výjev zřetelně, musel se trochu přiblížit. A tak ve snaze zdokumentovat tento jedinečný moment, dal v sázku i on svůj život. Reportérovi bylo tehdy jen 28 let a byl to prakticky nováček. Právě díky tomuto snímku se ale stal ve své branži slavným a získal Pulitzerovu cenu.
A jak to dopadlo v Puerto Cabellu? Povstání trvalo celkem čtyři dny. Komunističtí revolucionáři se inspirovali úspěšným převratem Fidela Castra na Kubě. Tady ale neměli takovou podporu a jejich pokus skončil zbytečným krveprolitím. Nakonec bylo jejich povstání potlačeno. V ulicích navíc po tomto masakru zůstalo přibližně čtyři sta bezvládných těl. Komunistický převrat ve Venezuele se tak v 60. letech nepovedl. Země ale nakonec komunismu podlehla, trvalo to však prakticky ještě dvacet let, než v zemi zavládla totalita.
Dnes už si na povstání v Puerto Cabello zřejmě ani nevzpomeneme, nebo jsme o něm nikdy ani neslyšeli. Fotografie, které ale tehdy vznikla, je připomínkou zcela zbytečného krveprolití a navždy zůstane zapsaná v historii novinařiny.
Zpracováno na základě:
