Článek
Telč je nádherné město a není divu, že je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví. A že tam z Česka zrovna mnoho zástupců nemáme. Nechali jsme si na prohlídku centra celý den s tím, že si tam dojdeme i na oběd.
Toho dne bylo opravdu krásně, lepší počasí už jsme si nemohli ani přát. Svítilo slunce, ale nebylo dusno a teplota byla pro procházky jako stvořená. Nejvíce nám učarovalo malebné centrální náměstí. Tam nás ale přepadl hlad, a tak jsme si řekli, že je právě ten správný čas si dojít na jídlo.
Prakticky přímo na náměstí jsme objevili krásnou restauraci, která měla stoly i hezky ve stínu v podloubí lemujících domů. Takové místo jsme přesně hledali. Bohužel jsme se předem nepodívali na recenze na internetu, jak je naším zvykem, a můžeme s klidným svědomím říci, že jsme se nechali napálit.
Restaurace U Černého orla byla v přízemí historického domu, to byl taky jeden z důvodů, proč jsme si chtěli jídlo užít právě tady. Dostali jsme na stůl jídelní lístky prakticky ihned, co jsme dosedli. Moc lidí tam totiž nebylo. Pak jsme ale čekali asi zhruba čtvrt hodiny, než přišla servírka s dotazem, jestli si dáme něco k pití. Za tu dobu jsme si vybrali už i jídlo. V momentě, kdy jsme jí nadiktovali nápoje, se ale otočila a odešla. Nedala nám prakticky šanci si jídlo objednat. Nevadí, říkal jsem si, až donese pití, tak si hned objednáme. Jenže pití trvalo dalších dvacet minut. Pomalu jsem začínal ztrácet nervy.
Když jsme pak počkali dalších 40 minut na tři objednaná jídla, nestačili jsme se divit, co jsme dostali na talíři. Ani jeden pokrm nevypadal tak, jak jsme si ho představovali. Jako příloha k masu byla vždy nevábně vypadající a pouze mírně ohřátá mražená zelenina. Jedno jídlo bylo dokonce zcela chybné, a tak jsme museli čekat dalších 20 minut na opravu objednávky.
Chuť nemělo jídlo žádnou. Nebylo vůbec osolené a ani dochucené. Steaky mám radši syrovější, ale tenhle byl prakticky syrový. Na pánvi mohl strávit tak maximálně 30 vteřin. Byli jsme z kvality pokrmu opravdu zklamaní. Nutno podotknout, že se opravdu nejednalo o levnou restauraci.
Po jídle jsme si dali ještě jedno espresso a jedno cappuccino. Espresso vůbec nevonělo jako káva a byla z něj už při přičuchnutí cítit taková kyselost, jako kdyby v něm byl ocet. Cappuccino bylo zase obyčejné kafe s mlékem. Nic víc. Čekali jsme, že alespoň na tom si tady pochutnáme. Chyba. Nejvyšší čas odejít.
Zavolali jsme si číšnici a poprosili o účet. Když jsem jí řekl, že chci platit kartou, řekla mi, že karty zde neberou, že jedině hotovost. Zeptal jsem se jí, proč má tedy za pasem terminál. Osočila se na mě, že nemají povinnost brát karty a že jsme tedy měli jít na oběd někam jinam. Takto neurvalé chování jsem snad v restauraci ještě nezažil. Zaplatil jsem jí to samozřejmě v hotovosti. Chtěl jsem být už hlavně pryč.
Po úhradě jídla jsme se zvedli a měli se k odchodu. V ten moment mě ale ještě něco zarazilo. O dva stoly vedle chtěly číšníkovi platit dvě dámy, které tam popíjely víno. Řekly to samé, co já. Že chtějí platit kartou. Číšník vytáhl terminál a neměl s placením kartou sebemenší problém. Takže to asi odnese vždy jen někdo, podle nálady obsluhy. Musel jsem se tomu zasmát.
Nejvíce mě pobavilo, když jsme pak navštívili nedaleký obchůdek se suvenýry. Paní prodavačka se na mě podívala a řekla mi, že vypadám sklesle. Řekl jsem jí, že jsme právě byli na jídle U Černého orla. Obrátila oči v sloup a hlasitě lamentovala, proč jen jsme tam chodili. Vypadala opravdu vyděšeně. Jako bychom snad snědli něco otráveného. Pravda je, že nám pak celé odpoledne nebylo úplně dobře od žaludku, ale byli jsme na výletě, tak jsme se snažili na to úplně nemyslet.
Do této restaurace už nikdy. Dobře rozumím hodnocení recenzí webového prohlížeče, kde má restaurace 2,2 hvězdičky z 5. Jediné, co tam lidé dobře hodnotí, je pivo a prostory. Jídlo, nápoje a obsluha jsou doslova na pranýři.
