Článek
Václav Glazar se narodil v Praze v roce 1952. Jeho dětství však poznamenala příhoda, která mu navždy změnila život. Když se jako dospívající mladík ve svých 13 letech vydal s kamarády na výlet do hor, zcela jistě netušil, jak moc ho to ovlivní. Glazar totiž v rámci výletu navštívil se svými přáteli i úpický kostel, kde faráře dělal příbuzný jednoho z kamarádů. Chlapci byli v pubertě, se kterou je spjatý vzdor, porušování pravidel a zkoušení nových věcí. Nenapadlo je tedy nic jiného, než že budou v kostele popíjet mešní víno. Naneštěstí je při této nerozvážnosti přistihl farář, který jim pohrozil, že zavolá jejich rodičum a vše jim řekne. Použil slova o tom, že kvůli tomu budou mít chlapci zničený život a že jedinou možností je, aby mu byli po vůli. Ostatním chlapcům se podařilo utéct, Glazar tam zůstal jako jediný.
Jak sám později přiznal, byl tímto farářem znásilněn. On sám to dlouho tajil, tak jak to u obětí znásilnění bývá. Sám pak ale dodal, že faráře nenahlásil ze dvou důvodů. Jednak mu farář vyhrožoval a jednak, jak sám přiznal, se mu to vlastně i líbilo. V té době to bylo totiž poprvé, co si uvědomil, že je homosexuál a že svět může vypadat i jinak. Od té doby o sobě rád prohlašoval, že je čistokrevný gay a k tomu ještě posvěcený.
Václav Glazar původně hercem nebyl. Živil se jako poštovní roznašeč a později jako chovatel ušlechtilých psů. Až na začátku 90. let se poprvé prosadil ve světě showbyznysu, a to jako dramaturg a scénarista, nejprve na veřejnoprávní televizi, později na TV Prima, kde spolupracoval na zábavných pořadech.
Na filmovém plátně jsme Glazara prvně mohli zahlédnout v přítomnosti Jaromíra Nohavici ve filmu Rok ďábla, který se vysílal na začátku nového milenia. Jeho ikonická role ale přišla až později, když ho do ní obsadil jeho dobrý přítel Zdeněk Troška. Jedná se o roli mafiána v převleku jeptišky. Tuto roli ztvárnil ve všech třech Troškových dílech Kameňák i v následujících pokračováních, na kterých se už Troška nepodílel.
Byl to sice gay, ale ke konci života plánoval svatbu se svojí dobrou přítelkyní a skvělou herečkou Helenou Růžičkovou. I když Glazar měl v té době přítele, přesto se rozhodl oženit právě s Růžičkovou, která na tom v té době nebyla zdravotně vůbec dobře. Nebyl to sňatek z čisté lásky, ale tak trochu z rozumu. Růžičková totiž v té době byla již dávno vdovou a bohužel také matkou bez dítěte. Bála se tak, že by po její smrti majetek dědily vnučky, které však s jejím synem, jejich otcem, neměly dobrý vztah a zcela žádný zájem neprojevovaly ani o ni. Aby se nemusela sepisovat závěť, rozhodla se tomu Růžičková předejít právě svatbou. I když v té době bojovala s rakovinou, do posledních chvil působila vitálně a byla plná optimismu. Na nemocničním pokoji bežně kouřila i 60 cigaret denně, loupala kilogramy česneku, nebo utíkala do obchodu. To všechno pouhých 14 dní před svou smrtí. Den před plánovanou svatbou s Václavem Glazarem, na kterou chtěla sezvat na 600 lidí, ale tato herečka zemřela.
Krutá nemoc však postihla i samotného Glazara. Ten trpěl stejně jako Růžičková onkologickým onemocněním. Léčba se na něm však drasticky podepsala. Směsice chemoterapie a hormonální léčby způsobila, že Glazar přibral během krátké doby přes 60 kg a navíc měl problémy s okysličováním mozku. Díky tomu musel být neustále napojen na okysličovací hadičky. Poslední, kdo s Glazarem mluvil byl nejspíše Troška. Ten řekl, že poslední slova, která mu herec řekl, byla: ,, Cítím se bezvadně.” Bohužel jen pár hodin po tomto telefonátu se Glazar odebral do hereckého nebe.
Zpracováno na základě:
