Článek
Synovci bylo v té době devět let a neteři jedenáct. Ještě nikdy nebyli u moře, protože jejich maminka by nebyla schopná sehnat ani ubytování, natož na letišti najít správný gate. Řekli jsme si tedy, že bude fajn, když je vezmeme s sebou, abychom jim ukázali krásy naší milované Itálie. Švagrová a její děti nepatří zrovna k těm nejbystřejším, takže jsme věděli, že jim budeme muset spoustu věcí vysvětlovat. O Itálii toho ale víme hodně, tak by neměl nastat žádný problém.
Byli jsme ubytovaní u pláže jen asi 50 km od Říma, tak i jeden z našich výletů směřoval právě do italského hlavního města. Nevěřili jsme vlastním uším, když se nás švagrová při focení u morového sloupu poblíž římského Fora Romana zeptala, zda to, u čeho se právě fotili, je ten slavný šikmý sloup Pisa. S klidem jsme jí vysvětlili, že opravdu ne, že se jedná jen o klasický morový sloup uprostřed římského náměstí. Následovala však další a stejně šokující otázka: „A v které části Říma se teda nachází ten šikmý sloup Pisa?“ Člověk v tu chvíli prostě neví, co má říct. Švagrová má střední zdravotnickou školu. Přestože pochází Slovenska, tak si nemyslím, že právě to by mělo být důvodem její neznalosti.
Koloseum
Když jsme přicházeli ke Koloseu, děti se divily, že není kompletní a že ho část chybí. Švagrová jim na to s klidem odpověděla: „No aby ne, vždyť muselo určitě zažít takových válek. Nevím, jestli tady měli taky tu poslední, ale u nás na Slovensku se jí říkalo druhá světová.“ No to už začínalo být i na nás docela hodně. Ale stále jsme se drželi.
Když jsme čekali ve frontě na vstup do římského Pantheonu, vyprávěli jsme švagrové a dětem vše, co jsme o chrámu věděli. Po chvíli se nás doslova zeptala, jak je možné, že toho o tom Panthenolu tolik víme. Ano, opravdu zmínila slovo Panthenol.
Pantheon v Římě
Následovala návštěva Vatikánu. Ve snaze uchvátit děti jsem jim ukazoval, že když udělám jediný krok, už nejsem v Itálii, ale nacházím se v jiném státě, ve Vatikánu. Krok zpět a jsem zase v Itálii. Děti z toho byly udiveny, ale chápaly. Švagrová se na mě ale jen zmateně podívala a řekla mi: „Ale nelži!“ Myslel jsem, že už to nedám. Když jsem se jí pak snažil vysvětlit problematiku vatikánského státu, použil jsem pro srovnání jiný evropský ministát Monako, dostal jsem zpět jen další nechápavou otázku: „Monako je jako Vatikán?“
Za celý den našeho výletu v Římě toho bylo k udivování se mnohem víc. Ale to by tento článek asi neměl konec. Krev v žilách nám ale tuhla i při procházkách v městečku, kde jsme byli ubytovaní. Děti cítily z kolemjdoucího adolescenta závan marihuany. Švagrová na to zavtipkovala, že u nás se tomu říká marjánka, ale na Slovensku to označují jako maryška. Pak děti varovala, aby tam slovo maryška neříkaly, protože bude určitě mezinárodní.
Na závěr ještě jedna perla, dále už na tuto dovolenou vzpomínat nechci. Když jsme seděli na terase našeho ubytování a měli krásný výhled na moře mizící v dáli, řekla švagrová, že takto vypadá moře skoro jako vlna tsunami. Děti se ihned ptaly, co je to tsunami. Švagrová se na ně jen podívala a s klidem v hlase řekla: „To je taková několik kilometrů vysoká vlna.“ A bylo po legraci.
A tohle jsme museli snášet celý týden, který jsme tam strávili. A pak mi řekněte, vzali byste je ještě někdy na dovolenou znovu?
