Článek
Holub je krásné zvíře. Já osobně proti nic nic nemám. Když je jich ale ve městě hodně, jsou spíše na obtíž. Stačí, aby si hejno takových holubů sedlo na jednu budovu, památku nebo náměstí a za chvíli je to tu samý holubí výkal, který hyzdí tyto nádherná místa.
Podobná situace je i na Palackého náměstí. Sám jsem si toho nevšiml, procházím tu totiž často, a tak již nejsem tolik vnímavý ke svému okolí. Byl jsem však svědkem situace, kdy několik místních Pražanů rozebíralo současný stav náměstí. Dal jsem s nimi do řeči, abych se dozvěděl víc.
Jednalo se o seniory, kteří všichni bydlí na Palackého náměstí nebo v jeho blízkém okolí. Pravidelně se zde scházejí. Řešilo se to, že toto náměstí už není, jaké bývalo. A za všechno můžou právě holubi. Pak přišla řeč na to, co je zde pobuřuje nejvíce. Žena s pokálenými ňadry. Vyvalil jsem na ně oči, protože mě v první chvíli napadla žena, nejspíše bez domova, která chodí po Palackého náměstí s exkrementy na ňadrem. To jsem ale šeredně mýlil.
Jednalo se totiž o sochu polonahé ženy, která se na náměstí nachází a která je oblíbeným terčem holubů a jejich exkrementů. Podle místních nejde o sousoší významné z historického hlediska, avšak je důležitým prvkem v celkovém vzhledu náměstí a jeho dojmu. Dříve město dbalo na vzhled soch a pravidelně docházelo k jejich čištění. Situace s holuby je však čím dál kritičtější a město už sochy nečistí. Proto na ně polonahá žena shlíží s neustále pokálenými ňadry.
Socha ženy s pokálenými ňadry jakou součást pomníku Františka Palackého
Místní to brali velmi vážně. Situace s holuby i stav soch v nich budí ohromné pohoršení. Pak se debata stočila směrem k řešení situace ze strany města. Město podle nich vycvičilo dva sokoly, kteří jsou trénovaní právě na lovení přemnožených holubů.
Každý z těchto sokolů dokáže za rok zlikvidovat v průměru 300 holubů. A právě tady se místní rozesmáli a zároveň ještě více pohoršili. Pokud tito dva sokoli za rok zbaví město šesti stovek holubů, pak to na situaci v Praze vůbec nic nezmění. Je to totiž takové mizivé množství, že to nikdo ani nepozná. A obyvatelé Prahy, zejména Palackého náměstí a okolí, budou i nadále pohoršeni sochou ženy s pokálenými ňadry a dalšími holubími exkrementy všude kolem.
Senioři, se kterými jsem tam seděl, brali tuto argumentaci města jako výsměch neutěšené situaci s holuby i žádostem pražských občanů o akutní řešení vzniklé situace. Když jsem pak přišel po tomto dlouhém rozhovoru domů a začal jsem sepisovat tento článek, rozhodl jsem se, že mezi tyto Pražany ještě jednou zavítám. Tentokrát s kbelíky s vodou a čistícími prostředky. Společně vrátíme alespoň sochám na Palackého náměstí trochu té zašlé důstojnosti. Pokud tedy oni budou chtít, rád přiložím ruku k dílu.
