Článek
Lidé mi nadávají osobně i na internetu jen proto, že v obchodě neberu karty. Někteří ke mně kvůli tomu úplně přestali chodit. Ať se snažím vysvětlovat sebevíc, většina to slyšet nechce. Pro spoustu zákazníků je dnes hotovost skoro sprosté slovo a obchod bez terminálu jako něco nepochopitelného. Přitom k tomu mám své důvody a rozhodně to není jen tvrdohlavost nebo snaha lidi schválně omezovat.
Platby kartou nejsou zadarmo, jak si lidé myslí
Mnoho zákazníků žije v představě, že přijímat karty je dnes samozřejmost a že obchodník prostě jen přiloží terminál na pult a má vystaráno. Jenže už málokdo přemýšlí nad tím, že každá taková „samozřejmost“ něco stojí.
Když přijímám karty, znamená to pro mě, že z každé platby ukrojí svůj díl někdo další. Ať už jde o procenta z jednotlivých transakcí, měsíční poplatky nebo náklady spojené s provozem zařízení. Ano, existují i jednodušší terminály, které se tváří jako levné a snadné řešení. Jenže ve chvíli, kdy chci mít všechno propojené s pokladnou, účetnictvím a běžným provozem obchodu, začíná být realita podstatně méně růžová.
Mám zákazníkům zdražit zboží, aby mohli pohodlně pípnout kartou?
Tady se podle mě ukazuje hlavní rozpor celé debaty. Zákazníci chtějí platit kartou, protože je to pro ně pohodlné. Jenže už nechtějí slyšet, že tuhle pohodlnost někdo musí zaplatit. A tím někým je v praxi obchodník.
Kdyby lidé přijali, že kvůli poplatkům budu muset zdražit zboží, klidně karty zavedu. Jenže přesně to slyšet nechtějí. Chtějí komfort bez následků. Platit kartou ano, ale dražší cenu ne. A já mám snad ty náklady tiše spolknout ze svého? Proč přesně?
A kdyby mě napadlo přidat poplatek přímo za platbu kartou, zákon mi to stejně neumožní. Takže co zbývá? Zákazníci nechtějí zdražení a já zase nehodlám ze svého dotovat cizí pohodlí.
Ne, nechci podvádět. Ale chápu, proč si to lidé myslí
Samozřejmě dobře vím, co si někteří lidé hned pomyslí. Že karty neberu proto, abych mohl podvádět s daněmi. Jenže tak to u mě opravdu není. Nejsem typ člověka, který by chtěl schválně riskovat problémy kvůli nějakým machinacím.
Na druhou stranu nejsem naivní. Je mi jasné, že někdo jiný to tak skutečně dělat může. Když někdo nakupuje bez dokladu a bez dokladu to dál prodává, tak mu bezhotovostní platby samozřejmě házejí klacky pod nohy. Co projde terminálem, to po sobě nechává jasnou stopu a už se to nedá jen tak zamést pod koberec. Chápu tedy, proč to v lidech podobné podezření vyvolává. Jen mě štve, že stejný metr automaticky přikládají i na mě.
Nejvíc mi vadí, že své peníze nemám hned k dispozici
Problém ale nejsou jen poplatky. Mně osobně na kartách vadí i to, že peníze za prodané zboží nemám okamžitě. Při hotovosti je všechno jasné — zákazník zaplatí a já ty peníze hned mám. U karty ne. Tam musím čekat, než platba projde, než se připíše, a pak ještě řešit, do jakého období vlastně patří.
A právě v tom je další chaos. Jedno datum mám na účtence nebo faktuře, jiné na výpisu z účtu. Pak se v tom má člověk orientovat, uzavírat měsíc a udržovat pořádek v účetnictví. Pro velké firmy je to možná detail. Pro malý obchod je to další komplikace, která v reálném provozu prostě obtěžuje.
A upřímně? Vadí mi i samotný princip, že moje peníze drží někdo jiný a já na ně musím čekat. Jsou to tržby z mého zboží, z mé práce, z mého podnikání. A přesto je nemám okamžitě k dispozici.
Pro zákazníka detail, pro malý obchod další zátěž
Lidé to často vidí jednoduše: buď obchod bere karty, nebo je zastaralý a neschopný. Jenže z pohledu malého podnikatele to tak černobílé není. To, co zákazník vnímá jako drobnost, může být pro malý obchod další náklad, další administrativa a další starost navíc.
Rozumím tomu, že dnešní doba je nastavená na pohodlí. Ale stejně tak bych si přál, aby zákazníci občas zkusili pochopit i druhou stranu. Protože za cedulkou „přijímáme pouze hotovost“ nemusí být vychytralost ani podvod. Někdy za ní stojí jen obyčejná snaha malé provozovny přežít bez dalších zbytečných nákladů.
