Dostal jsem od tchyně k los. Když zjistila kolik jsem vyhrál, přešla mě radost

Jsem rád za celkem originální, netradiční a zajímavé dárky. A mezi ty patří i los. Občas je dávám i já. Je to vlastně taková milá, zajímavá pozornost a také způsob, jak někomu dát štěstí. Musím říct, že moje losy ale nikdy nic pořádného nevyhrály. Kdykoliv jsem je někomu dal, vyhrál maximálně pár desetikorun nebo stovek.

A teď jsem los dostal já. Od koho? No od své tchyně. Super, byl jsem nadšený, byl jsem rád, že místo klasické obálky s penězi mám něco zajímavého. A velmi jsem si přál, abych měl štěstí a abych na něm opravdu něco vyhrál. Původně jsem byl rozhodnutý, že si ho setřu až později, sám. Ale všichni mě tak nějak dotlačili k tomu, že to mám udělat rovnou. Však klasický dárek člověk také rozbaluje přece hned, tak je jasné, že by měl hned setřít i los, nebo snad ne? No, byla to pravda.

Takže jsem ho znovu vyndal z obálky, vzal jsem z peněženky minci a začal stírat — jedno políčko po druhém. Byl jsem zvědavý, partnerka byla zvědavá a na tchyni byla zvědavost vidět taky. I když v její tváři jsem nepoznal, zda mi přeje výhru, nebo prohru. Kdo ví. Stíral jsem jedno políčko po druhém a zbývalo mi najít už jen jeden jediný symbol. Pokud by tam byl, vyhrávám několik tisíc korun. Slušné, to by mi radost udělalo.

A skutečně — předposlední setřené políčko skrývalo ten symbol, co jsem potřeboval. A já radostí vykřikl, protože to znamenalo, že mi los přinesl do kapsy pár tisícovek. Jo, když se daří, tak se daří, řekl jsem v euforii. Partnerka mě radostí objala a tchyně, ta nějak podivně koukala. Ne, neradovala se, byla spíše naštvaná. Copak, koupila dva losy a pro sebe si zrovna nechala ten špatný, nevýherní? Nebo mi to prostě nepřeje jen proto, že je to moje tchyně a že se to tak nějak sluší a patří? Nevím, je mi to fuk.

A pak to přišlo, pak ta věta padla. Tchyně to nevydržela a když viděla mou radost, upřímně, do očí mi řekla, že chce půlku výhry. Že los kupovala ona, tak by peníze z něho přece dostat měla. Já se na ni tak podíval a říkám, jestli to myslí vážně. „Ano, mám na to nárok,“ odpověděla mi. Jenom jsem se pousmál, podal jí ten los a říkám jí: „Víte co, maminko, klidně si ho vezměte celý. Já za ty peníze chtěl s rodinou vyrazit někam na víkend na vánoční trhy, ale vy si ty peníze určitě užijete mnohem víc.“ Po těchto slovech jsem se zvedl od stolu a odešel do vedlejší místnosti.