Článek
V životě každého muže se může objevit chvíle, kdy hledá vybočení ze stereotypu. Kdy by se rád scházel i s jinou ženou než s tou, kterou má doma. Ano, je to nesprávné, je to neetické, a ostatní mají právo to kritizovat. Ale to je tak vše, co s tím mohou dělat. Jak taková schůzka může dopadnout? Klidně tím, že zjistíte, že vaše současná partnerka je vlastně dokonalá a že nemá smysl hledat něco „bokem“.
Hurá na seznamku
V dnešní době se lze seznamovat, aniž by člověk vystrčil paty z domu. Stačí nainstalovat seznamovací aplikaci, nahrát pár fotek a už jen vybírat z řady žen, které touží po seznámení. První krok je jednoduchý – podle fotografie odfiltrovat ty, které nejsou sympatické. Pokud dojde ke shodě, můžeme to celé posunout dál.
S několika ženami jsem našel shodu a začali jsme si psát. Byla to běžná konverzace, při které jsem spíše tlačil na osobní setkání. Člověk totiž může na fotkách vypadat jinak a jeho skutečné chování se může lišit od toho, co píše v online komunikaci. Slovo dalo slovo, pár dní jsme si psali a měl nastat den D.
Jdeme do kavárny
Žádné složité plány – chtěl jsem, aby to bylo spíše neformální, takže kavárna byla ideální. Něco k pití, zákusek, pár desítek minut povídání a uvidíme, kam to povede. Začalo to dobře. Přišla stejná žena, kterou jsem viděl na fotkách. Vyjadřování bylo sice trochu hrubší, ale nic, co by se nedalo tolerovat. Pár společných témat jsme našli a vše se zdálo, že se vyvíjí dobře.
Říkal jsem si, že to bylo povedené první rande. Už jsem přemýšlel, že přestanu komunikovat s ostatními a zruším profil na seznamce. Ale unáhlil jsem se. Ten klíčový okamžik teprve přišel.
Dohromady, nebo zvlášť?
Z příjemného posezení se stalo peklo během pár vteřin. Stačila k tomu nevinná otázka číšníka: „Dohromady, nebo zvlášť?“ Řekl jsem, ať účet rozdělí. A to jsem neměl dělat. Nejprve přišel vražedný pohled, jako by mě chtěla zabít. Poté slova. Dozvěděl jsem se, že další rande rozhodně nebude, protože prý nejsem gentleman. A prý je gentlemanství o tom, že muž na prvním rande zaplatí.
Snažil jsem se vysvětlit, že jsem to považoval za férový přístup – účet rozdělit. Že mi nejde o peníze, těch 150 korun na její útratu bych zaplatil úplně v pohodě, nejsem skrblík. Ale přišlo mi normální a férové, aby si každý zaplatil svou část. A nevidím na tom nic špatného. Nakonec jsem ale ustoupil, nechtěl jsem stupňovat konflikt, a zaplatil jsem za oba.
Kdo má platit?
Pokud se gentlemanství posuzuje podle toho, kdo zaplatí na prvním rande, pak nevím, zda jsem gentleman. Nedělá mi problém přinést květinu, podržet dveře, pomoci ženě z kabátu, nebo jí přisunout židli. Vím, že mám nabídnout rámě nebo jít správně po schodech. Ale že by bylo gentlemanství o tom, že muž musí platit? To už si nejsem jistý.
Když se nad tím zamyslím, začínám chápat, proč tolik chtěla jít na večeři do restaurace. Tohle nebylo klasické rande. Tohle byla snaha se zadarmo najíst a napít. Kdo ví, jestli z její strany nějaké sympatie vůbec byly. No, alespoň jsem teď o něco zkušenější. Tahle zkušenost však neznamená, že bych házel všechny ženy do jednoho pytle. Věřím, že tahle vypočítavá dáma byla výjimka potvrzující pravidlo, že ženy se umí chovat slušně a férově.
