Článek
Někdo už má dovolenou koupenou několik měsíců dopředu, jiný to nechává na poslední chvíli. A my? Začali jsme ji vybírat až nyní, když máme jasno v tom, jak to bude s volnem v práci a prázdninovým harmonogramem. No jo, ale kam pojedeme? Destinací je mnoho a vybrat tu ideální bude oříšek. V jednom však máme jasno.
Hlavně ne Chorvatsko
Hned v úvodu jsem stanovil jasná pravidla. Vybírat můžeme z různých zemí, ale do jedné se už podívat fakt nechci. Nikdy. „Hlavně ne Chorvatsko,“ utnul jsem debatu o výběru letošní dovolené. Tahle země už mě neláká. Byl jsem tam celkem třikrát a každá další návštěva byla o pořádný kus horší než ta předchozí.
Nikdy jsem moc nechápal ty davy, které tam každoročně mířily. A jak se ukazuje, mnoho z nich prozřelo stejně jako já. Po léta bylo Chorvatsko mezi Čechy nejoblíbenější dovolenkovou destinací. To se však změnilo: Chorvatsko sesadila z trůnu Itálie – a nedivím se. Kdybych si měl vybrat mezi těmito dvěma destinacemi, kam se dá dojet autem a kde se bydlí v apartmánech, sáhl bych všemi deseti po Itálii.
To má být dovolená?
V Chorvatsku jsem byl třikrát a opravdu nevím, co na něm kdo vidí. Všechno začíná tou šílenou cestou, kdy se celou noc člověk kodrcá autem na místo určení. Dojede rozlámaný, unavený a první dva dny nemá z dovolené skoro nic, protože se dává do pořádku.
Hotely v Chorvatsku sice jsou, ale dominují apartmány. Celá dovolená je tak spojená s tím, že se vlastně chováme jako doma. Žijeme v pronajatém bytě či domě, kde po sobě musíme uklízet, vařit, mýt nádobí. Prostě žádná změna oproti tomu, co děláme doma. To má být dovolená?
Jasně, můžeme chodit i do restaurací. Takový nápad má každý – dokud se nepodívá na ceny jídel v letoviscích. A pokud ho neodradí tohle, pozná pravé Chorvaty ve chvíli, kdy se tam usadí: neochota restauračního personálu a jeho arogantní chování zkazí zážitek z každé večeře. Stejně ho umí zkazit i obyčejná zmrzlina ze stánku, když prodavač natáhne ruku a řekne cenu.
A pláže? Na nich je snad nejlepší jen čistota vody. Ne, fakt nechci chodit do moře v botách, abych si nepořezal nohu nebo si do chodidla nepíchl osten mořského ježka. A plážový servis? To je v řadě míst neznámá věc, takže si taháte na pláž lehátka, matrace a deky, které položíte na kamenitou pláž, kde vás každý kámen tlačí do zad, když relaxujete. To vše ale až poté, co na několikátý pokus úspěšně zabodnete do země svůj slunečník.
Když to někoho baví, tak prosím…
Třikrát stačilo; kromě čistého moře, památek a přírody jsem na Chorvatsku nic pozitivního nenašel. A s každým rokem jsem si víc a víc připadal, jako bych byl pro místní nejen chodící peněženka, ale i otravný turista, kterému dávají najevo, že ho tam moc nechtějí, ale o peníze ho stáhnou. Pokud tohle někomu vyhovuje, prosím.
Ti, kteří si libují v tom, že jezdí dvacet let stále na stejné místo, by se asi měli zamyslet, jestli se tomu vůbec dá říkat dovolená. Pro mě je to o poznávání nových míst, o nových pozitivních zážitcích, a ne o tom, že se na týden přesunu o kilometr jižněji s kartonem piv a deseti sklenicemi zavařeného guláše.
Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-chorvatsko-srazeno-z-trunu-uz-neni-nejoblibenejsi-destinaci-cechu-40515548
