Článek
Kdo by nechtěl vyhrát v nějaké soutěži. Každý z nás se občas něčeho zúčastní. Obvykle si vybíráme takové soutěže, které nejsou nijak složité a kde je výhra, která by nás opravdu potěšila. Někdy si vsadíme loterii, zavoláme do rádia nebo napíšeme komentář na sociální síti. A tím to většinou skončí — na pár týdnů máme vystaráno. Ne však, pokud jde o profesionální soutěžilky.
Kdo je to soutěžilka?
Jestli jste tohle slovo nikdy neslyšeli, dáme si malou osvětu. Soutěžilka je žena, jejíž smysl života je účastnit se soutěží. Neustále něco hledá, pořád se do něčeho zapojuje. Od rána do večera, bez ohledu na výhru. I kdyby to byly pánské slipy, soutěžilka jde do toho po hlavě.
Častým znakem soutěžilek je i to, že jsou to matky na mateřské dovolené. Často je vidíte s telefonem přilepeným k obličeji, protože soutěž (na rozdíl od dítěte) přece nepočká. Jestli máte soutěžilku mezi přáteli na sociálních sítích, poznáte to snadno: její profil je plný nasdílených příspěvků slibujících pohádkové výhry.
Den začíná, jdeme na to
Soutěžení je řehole. Všechno musí začít hned ráno: prolítnout sociální sítě, weby a zjistit, kolik nových soutěží se objevilo. Tahle kontrola se ale musí opakovat ještě několikrát denně — soutěže přibývají průběžně a žádná nesmí uniknout.
Ta soutěžilka, která má o něco vyšší IQ, si buď pamatuje, kde včera skončila, nebo si to aspoň zapíše. Ta hloupější neví nic, takže zbytečně ztrácí čas účastí v soutěžích, do kterých se přihlásila už včera.
Rychle, ať jich stihnu co nejvíc
Vyplnit a odeslat formulář, dát „lajk“, napsat komentář, nasdílet příspěvek, označit kamaráda. To je rutina dnešních internetových soutěží — a rutina soutěžilek taky. Je úplně jedno, jaké jsou podmínky a co je potřeba splnit. Soutěžilka ve spěchu nic pořádně nečte, jede automaticky a intuitivně, stejně jako každý předchozí den. Za den zvládne i několik desítek interakcí. A tak to jde den za dnem.
Já to opravdu potřebuju
Ty zkušenější soutěžilky moc dobře vědí, že hra na city zabírá. A tak neváhají vytáhnout srdceryvný příběh, proč právě jim by výhra udělala největší radost. Jsou schopné napsat, že drží několik měsíců „hladovku“, protože nemají žádný hrnec, nebo že se brodí po kolena v odpadcích, protože nemají vysavač. Nebo že 50 let nebyly na dovolené, spí na zemi, perou u řeky na kameni a oblékají se do lopuchových listů. Příběh je samozřejmě vždycky šikovně napasovaný přesně na to, co se zrovna vyhrává.
Matematika je jasná
I podprůměrná soutěžilka ví, jak funguje statistika. Když soutěží jen sama za sebe, šance nic moc. Takže obratem využije e-maily a kontaktní údaje celé rodiny, aby si pravděpodobnost výhry zvýšila. Ty „nejlepší“ mají i fiktivní e-maily, identity a účty na sociálních sítích. Čím víc účastí v jedné soutěži, tím víc se dá pravděpodobnost naklonit na svou stranu.
Tohle si spočítat dokážou. Ale aby jim vyšlo hospodaření s rodinným rozpočtem, to už ne…
Hurá, vyhrála jsem
A pak jednou přijde ten den. Po týdnech a měsících denní řehole dorazí konečně úspěch. Výhra. Konečně.
A co na tom, že je to výrobek za pár stovek, na který by si soutěžilka mohla klidně vydělat za pár hodin na brigádě. A těch ušetřených několik desítek hodin, které narvala do soutěžení, mohla věnovat dítěti — nebo čemukoliv smysluplnějšímu. Jenže koupit si věc za vydělané peníze je něco úplně jiného než ji vyhrát. Tady jde veškerá logika stranou.
Cesta ke krachu
Nejenže je soutěžilka celý den přilepená k mobilu a spousta soutěží existuje jen kvůli sběru osobních údajů. Tyhle soutěžilky mají často nakročeno i k pořádným finančním problémům.
Jsou přesně cílovka pro soutěže, kde je „nutné“ odeslat speciální SMS — ano, ty Premium SMS, které vám z paušálu rázem odečtou i desítky korun.
A to je ještě ten lepší případ. Ten horší jsou vyloženě podvodné soutěže, kde je cíl jediný: dotlačit soutěžícího k tomu, aby zadal číslo platební karty. A pak se na účtu soutěžilky začnou dít věci. Takže milé dámy — hlavně opatrně!
