Článek
Problém akčního zboží spočívá v tom, že může být velmi rychle vyprodané. Není se čemu divit – k dispozici je pouze omezený počet kusů, na které se slétnou davy kupujících. Ti jsou schopni i desítky minut postávat před obchodem jen proto, aby se dovnitř dostali první, a klidně se o akční zboží poprat.
Je, nebo není?
To mě nechává klidným. Za prvé chodím do práce, takže opravdu nemám tolik času, abych ráno před sedmou postával před obchodem a narážel vozíkem do ostatních. A také mám soudnost – bylo by mi vyloženě trapně se do takové situace dostat. To raději dané zboží oželím.
Takže už považuji za zcela běžné, že přijdu do obchodu cíleně si něco koupit a zjistím, že to není k mání. Proč? Protože je to v akci, bylo toho málo a ostatní to vykoupili. Někdy se to stane dopoledne, jindy odpoledne, ale prostě se to stává.
Máte ještě máslo?
Jsou lidé, kteří u prázdného regálu začnou nadávat. Nadávají i prodavačům, píšou negativní recenze, jsou na pokraji nervového zhroucení. A pak jsou lidé, kteří to berou jako běžnou věc – stává se to, není to poprvé ani naposledy. To ale zároveň neznamená, že když jdu kolem prázdného regálu, musím to tak nechat být.
Jdu do obchodu s cílem koupit máslo, blížím se k regálu a už z dálky vidím, že místo pod červenou cedulkou je prázdné. Akční máslo je pryč. Nejsem jediný, kdo se nad tím pozastavuje. Zrovna jde kolem prodavač, tak ho diskrétně oslovím, zda by se náhodou nenašla dvě másla vzadu ve skladu. Historku trochu přikrášlím: poslala mě manželka, nechci si udělat ostudu a přijít s prázdnou, ani se mi nechce jezdit po městě a hledat, kde je máslo za dobrou cenu jinde.
Tady máte
Prodavač se usměje a řekne, ať chvíli počkám – že se podívá. Za několik minut se vrací, v ruce dvě másla, která mi s úsměvem podává. Z celého srdce děkuji, jsem rád, že je mám. Téhle situace si samozřejmě všímají i ostatní kupující, kteří na mě koukají jako na vraha. Tak se jen usměji a hlasitě pronáším známou pravdu: „Líná huba, holé neštěstí.“
Tímhle výrokem jsem je patrně motivoval k tomu, aby udělali totéž. Berou prodavače doslova útokem, překřikují se a chtějí po něm máslo – jako zvěř. On z toho vybruslí s grácií a všechny odbude sdělením, že poslední másla ze skladu právě přinesl. A mám je já. Trochu mi zatrne, aby mě nechtěli zmlátit, takže raději pospíchám k pokladně. Spokojený, že občas stačí být k druhému trochu milý a člověk se dostane i k podpultovce, ušetřím slušných sedmdesát korun a mám si na několik týdnů co mazat na chleba.
