Článek
Kdo jezdí pravidelně, ví, že autoškola na našich silnicích není nic neobvyklého. Ve městech, ale i mimo ně. Někde se prostě budoucí řidiči tu základní praxi naučit musí. A tak ať chceme nebo ne, v provozu je prostě potkáváme a potkávat budeme.
Jejich jízda je vesměs stejná. Obvykle to je mnohdy zbytečně pomalá jízda, nerozhodnost, velká rozvážnost, ale třeba i několikáté zhasínání motoru při rozjezdu. Je jasným faktem, že autoškola nás prostě na našich cestách skoro vždycky zdrží. Jak se ale chovat, pokud vozidlo autoškoly dojedeme a jsme nuceni pokračovat za ním?
Být řidič gentleman?
Každého slušného řidiče napadne, že by se měl chovat k autoškole ohleduplně. Dokáže se vcítit do žáka a ví, že se vše zatím učí a logicky nemůže vše zvládat tak, jako zkušený řidič. Takový šofér gentleman si nechává od autoškoly dostatečný odstup, nelepí se na ni. Také na ní nebliká, netroubí ani negestikuluje. K předjíždění využije primárně přehledný, bezpečný úsek, na kterém se před autoškolu bezpečně a plynule zařadit, aniž by žáka za volantem skutečně rozhodil. Kdo má trochu empatie, měl by jezdit právě takto. Ale je to správně?
Ať si zvykají
A potom tu je druhá skupina řidičů. Tací, kteří nováčkům za volantem autoškoly dají vše pořádně sežrat. Jezdí těsně za nimi, problikávají je, zatroubí a někdy přidají i nějaké to gesto. Je to správné? Možná ano, jen ať si začínající řidiči a řidičky zvykají na to, co se na silnicích děje. Jednou totiž nastane chvíle, kdy zvládnou testy i jízdy s komisařem. Potom dostanou řidičské oprávnění a mohou sednout do auta sami.
Do auta, které už ne bude nijak označeno. A kde začínající řidič prostě pojede pomalu a bude zmatkovat. Občas mu to na křižovatce i „chcípne“. V tu chvíli mu to ostatní řidiči prostě dají sežrat. Nebude potom lepší, aby na to byl připraven z autoškoly, než aby to pro něj byla úplná premiéra? Zvlášť, když pojede sám?
