Článek
Pravidla jsou jednoduchá. Soustavná činnost za účelem zisku je podnikání. A vůbec nehraje roli, kolik člověk vydělává a jestli vůbec. Nehraje roli, jestli si něco vydělá, kolik, nebo bude v mínusu. Primárním cílem takového člověka je dosažení zisku, a zda k tomu dojde, není podstatné.
Ve chvíli, kdy je tato soustavná činnost vyvíjena, je potřeba dělat to oficiálně. Tedy mít zřízenou živnost. Tak to říkají pravidla, praxe je ale zcela jiná. I ve svém okolí znám několik lidí, kteří si myslí, že kvůli pár tisícovkám si živnost zřizovat nebudou, že je to zbytečné.
Zmatky v zákonech? Ne, chybná interpretace
K tomuhle životnímu postoji – že je živnost zbytečná – vede hned několik věcí. Například to, že v případě příjmů do 50 tisíc není potřeba tento příjem danit. Málokdo si tento fakt ale interpretuje správně. Za prvé se to týká výhradně příležitostných činností. U těch soustavných se daňové přiznání podává vždy. A hlavně, živnostenský list s daní z příjmů až tak přímo nesouvisí. Jde o jiné úřady, jiné agendy…
Další mýlkou je pro mnohé fakt, že existují obory, které lze vykonávat bez živnosti. Známým příkladem je třeba činnost autorů. I tady mnozí argumentují jenom tím „A“, ale zapomenou na to „B“. V tomto a v mnoha jiných případech se totiž bavíme o podnikání bez živnosti, se kterým ale pořád souvisí nutnost registrace na „sociálce“ a „zdravotce“, stejně jako nutnost platit případné zálohy u obou institucí.
Svou rétorikou si mnozí své podnikání odůvodňují i tak, že se pořád jedná o příležitostnou činnost, ze které mají zisky. I tohle bývá chybná interpretace. Je jedno, jestli daný člověk dělá dvanáct zakázek ročně, nebo jednu denně. Jakmile už je to věc, kterou si přivydělává pravidelně, měl by mít živnostenské oprávnění.
Počítej s následky
K různým podivným výkladům zákona se často přidává přesvědčení, že na pár desítek tisíc ročně stejně nikdo nepřijde. No, jak se to vezme… Když jde k někomu na kontrolu živnostenský nebo finanční úřad, bývá to dost často kvůli udání. Stačí jeden nespokojený klient – a ani to nemusí být klient. Třeba závistivý soused, který pošle podnět. Úřad se tím začne zabývat a najednou je problém.
Problém pro toho, kdo od začátku razil pravidlo, že si kvůli pár vydělaným tisícovkám živnost zařizovat nebude, protože to podle něj není potřeba. Budiž, každý dle svého uvážení. Ale s tím, že potom musí nést důsledky. A i tady se objevuje mylná představa, že tím následkem bude maximálně dopočtení daně nebo kontrola, zda bylo na sociálku a zdravotku odvedeno vše.
Máme tu totiž také Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. O neoprávněném podnikání se zmiňuje § 251. Ten hovoří zcela jasnou řečí a upozorňuje, že kdo neoprávněně poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Stojí to za to?
Já se ptám: opravdu někomu stojí za to riskovat? Živnost si založíte i bez návštěvy úřadu. Stačí jednotný registrační formulář elektronicky odeslaný na podatelnu. A stojí to pouhý 1 000 Kč.
A zálohy na sociální a zdravotní? V případě, že je živnost vedlejší činností (což je běžné u zaměstnanců, maminek na rodičovské dovolené či u studentů), se často žádné zálohy neplatí. Jejich výše se dopočte zpětně podle skutečných příjmů. Takže kdo začne podnikat opravdu pro pár tisícovek, nemusí se ničeho bát, pokud živnost není jeho hlavní činnost.
Anketa
Zdroj:
https://www.rzp.cz/pruvodce-podnikanim/cs/185-13.html,
https://www.jakpodnikat.cz/prilezitostna-cinnost.php,
https://www.kurzy.cz/zakony/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-251/,
https://portal.gov.cz/sluzby-vs/vznik-zivnostenskeho-opravneni-S757
