„Mám sem zákaz, když jsem otec, a ne matka?“ Konfrontuji personál herniček

Být dobrým otcem není nic složitého. Stačí nosit domů normální výplatu, nevysedávat po hospodách, přiložit ruku k dílu v domácnosti a věnovat se dětem. To všechno dělám. Ale asi jsem výjimka, protože na veřejnosti se na odpovědné otce příliš nemyslí. Vlastně skoro vůbec. Je skutečně výjimkou, když někde najdu ceduli, kde místo slova „maminka“ stojí „rodiče“. Co tím myslím?

Až někam půjdete jako tatínci se svými dětmi, všimněte si, pro koho je dané místo určeno, komu je věnována daná aktivita. Všude se píše jen „pro maminky s dětmi“. A je jedno, jestli jde o odpočinkovou místnost v dětském koutku, kavárnu s herničkou, nebo nějaké cvičení, kurz či jinou aktivitu. Všude se dokola opakuje: maminky.

Chápu, že maminky zde převažují, to je zřejmé z každé návštěvy. Ale nejsem tam žádný exot, pár tatínků se tu objevuje také. Snad to provozovatelé, personál a organizátoři musí vidět. Je to takový problém napsat místo „pro maminky“ prostě „pro maminky a tatínky“, nebo jenom „pro rodiče“? Abych neměl pocit, že sem nepatřím?

Kdykoliv někde narazím na takové místo nebo ceduli, nenechá mě to klidným. „Mám sem zákaz, když jsem otec a ne matka?“ ptám se personálu dětských koutků. A odpověď je vždy stejná. Samozřejmě, že tam mohu, je to pro všechny rodiče. Často dodají, že je to napsáno nešťastně. Tedy, až na kojící koutky – tam skutečně chápu, že jsou určeny jenom pro matky, protože my muži přece nekojíme.

Ale nárok na kávu, pohlídání dítěte nebo jeho přebalení máme úplně stejně. Ano, vím, že tahle diskriminace otců je spíš „žabomyší válka“ a nehodlám se v ní nijak víc angažovat než konfrontací personálu. Ale vadí mi to. Všude se oháníme rovnoprávností, máme zákony proti diskriminaci, ale když někdo výslovně píše, že místo je jen pro matky, i když tam otcové mohou, tak je to v pořádku?

Jaké by bylo nejlepší a nejjednodušší řešení z mého pohledu? Prostě podobná místa bojkotovat. Když jsou jen pro matky s dětmi, nedám jim ani korunu. Jenže tohle já nemůžu. Ta místa nejsou určena mně, nejsem to já, kdo by si něco odepřel. Je to mé dítě, pro které je koutek nebo hernička primárně určena. Bojkotem bych neublížil jen provozovateli, ale i svému dítěti. A to je něco, co samozřejmě nikdy nechci udělat.