Nakup pivo v plechovkách, já navařím guláše. A hurá do Chorvatska

Je tu jaro. Kdo si svůj apartmán v Chorvatsku nerezervoval u majitelů obratem při svém loňském odjezdu, má doslova nejvyšší čas. Jinak hrozí, že bude muset zvolit nejenom jiný termín, ale dost možná i jinou destinaci. A to by prostě nešlo. Vždyť na stejné místo mnozí jezdí i desítky let. A možná to tam znají lépe než město, kde po zbytek domu bydlí. Cesta na stále stejné místo, do stejného apartmánu, ale není jediným unikátem chorvatské dovolené.

To první, na co se nikdy nesmí zapomenout, je pochopitelně pivo. Názor a pohled na svět pravého Čecha je pochopitelně jasný. Chorvatské pivo je drahé, a ještě k tomu se nedá pít. A protože týden až dva bez piva, se nedá vydržet, je třeba nakoupit dostatek zásob. Jak jinak, než v akci a jak jinak než v plechovce. Přece se nebudou řešit prázdné flašky, které by bylo nutné vézt zpět, kvůli vrácení.

Středomořská strava je sice chutná a má mnoho zdravotních benefitů, ale my jsme Češi. Zvyklí na naši stravu. Nejenom, že nejsme milionáři, abychom si mohli dovolit vysedávat v restauracích. Hlavně ale, je to tam samá zelenina nebo ryby, a to není nic pro nás. Před odjezdem se tak musí navařit litry guláše a dalších pochutin, které se zavaří do sklenic a zabalí do zavazadlového prostoru auta. A jediné, co bude nutné v Chorvatsku koupit, je bochník chleba. No jo, ale ten také není nic moc, více připomíná veku než tu naši pořádnou, poctivou, kilovou Šumavu ze supermarketu.

Není nic horšího než lehnout na rozpálenou kamennou pláž bez pořádné podušky. Takže molitanová lehátka a samozřejmě slunečníky. Sice je možné si tento plážový servis pronajmout na místě, ale kdo by to dělal? Slunečník odcizený před patnácti lety na stejné pláži dokonale poslouží, stejně jako od sluníčka vyšisované molitanové matrace, které zajistí ten pravý komfort.

Tady je to přece úplně jasné. Sandály a do nich silné ponožky, to je základ pohodlného obutí. Muži pivní muskulatury, neoholené hrudi a podpaždí, pochopitelně musí sáhnout po bílém tílku, minimálně o číslo menším, aby dokonale vynikla jejich figura. Tílko ale na těle stejně dlouho nevydrží, protože pro každého pořádného Čecha je základem vycházky po městě jít nahoře bez. No, přece se nebudeme potit v oblečení, že ano?

Určitou čáru přes rozpočet mohl udělat přechod na euro. To, že se možná vlivem toho zdražilo, samozřejmě nevadí. Vše k jídlu a pití si správný Čech přivezl. Ale co ty stále stejné, předražené suvenýry? Ty se přece koupit musí. A tak je nutné ještě vyhledat směnárnu, kde se smění chorvatská kuna uspořená z předchozích let, na evropskou měnu.

Teď už jenom auto. Hlavně, aby bylo narvané věcmi až po střechu a nádrž byla natankovaná až po okraj. A kdyby se někam, třeba pod nohy spolujezdce, vešel kanystr s dalším palivem, je to jenom dobře. Přece se nebude tankovat v zahraničí, kde je to o pár korun dražší. A hlavně, každá zastávka cestu jenom prodlužuje. A když se bude muset stát hodiny v kolonách, je už nutností dojet to na jeden jediný zátah. A jakmile se ocitneme na pobřeží, musíme křičet: „Hele, vidím moře, dívej!“. A idyla dokonalé dovolené začíná.