Článek
Ne, že bych byl záměrně škodolibý nebo dělal naschvály. Pokud ale někdo není schopen zaparkovat správně mezi dvě čáry, ohled na něj brát nebudu. Dokážu pochopit, když někdo špatně zaparkuje kvůli situaci – třeba když špatně stojí deset ostatních aut a tohle bylo poslední volné místo.
Ale když jsou dvě místa vedle sebe volná a někdo zaparkuje tak, že svými levými koly zasahuje nejen na čáru, ale dokonce i za ni, tak pro takového pochopení nemám. A že zaparkuji vedle něj? Já přece nic špatného nedělám.
Dvě volná místa
Přijíždím na parkoviště u supermarketu. Je nacpané. Hledám jako obvykle místo spíše blízko vchodu. Vidím dvě volná místa vedle sebe. Než se k nim dostanu, jedno obsadí jiný řidič. Tedy, s tím „jedno“ jsem opatrný – zaparkoval totiž tak, že jeho dvě kola o pár centimetrů zasahují i do druhého místa. Kdybych měl nějaké velké SUV, musel bych hledat dál, ale já se svým malým hatchbackem problém nemám.
Těsně, ale správně
Přijíždím k volnému místu, na které částečně zasahuje řidič, který právě vystoupil. Couvám do volného místa tak, abych byl přesně uprostřed svého parkovacího místa. Stojím tak, abych neměl problém vystoupit, zatímco levá strana mého auta je velmi blízko dveřím řidiče špatně parkujícího vozu. Ale to není můj problém. On zaparkoval jako hulvát, já stojím správně.
Nastupte si třeba kufrem, já stojím mezi čárami
Řidič vedlejšího auta mě očividně pozoroval, snad jestli mu auto neodřu. Ne, neodřel jsem ho. Zaparkoval jsem bezpečně a ohleduplně, tak, abych byl ve svém parkovacím místě. Řidič se ke mně přiřítil a zeptal se, jak má do auta nastoupit, když jsem zaparkoval tak těsně. Moc mě to nevzrušilo. Ještě jsem ostentativně zkontroloval, zda opravdu stojím, jak mám, a s klidem mu odpověděl: „Nastupte si třeba kufrem, já stojím mezi čárami.“ Odsekl jsem a odešel od auta.
Už tam nebyl
Bylo mi úplně jedno, co se bude dít dál. Šel jsem nakoupit. Jeho auto bylo zánovní, pochybuji, že by si ho dobrovolně odřel tím, že by se snažil natlačit malou mezerou. Předpokládám, že do auta vlezl buď přes spolujezdce, nebo skutečně přes zavazadlový prostor. Když jsem se vrátil s nákupem, už tam nebyl. Na jeho místě stálo jiné auto, zaparkované správně. A věřím, že po této zkušenosti bude správně parkovat i tento „řidič“. Že jsem ho vytrestal záměrně? Může to tak vypadat, ale já přece zaparkoval přesně, jak jsem měl – do středu svého parkovacího místa. A že on stál špatně? To není můj problém.
