Článek
Moji rodiče – prarodiče našich dětí – přišli se zajímavým návrhem. Prý by si naše ratolesti vzali na letní dovolenou. A my jsme okamžitě zajásali – představa, že máme děti na týden pryč a čas jenom pro sebe, v nás vyvolala výbuch pozitivní energie. Ale jen na chvíli. Zjistili jsme totiž, že plány prarodičů na letní dovolenou nám nejsou úplně po chuti.
A kam pojedete?
Ihned jsme se začali vyptávat, zda už mají dovolenou nějak promyšlenou – termín, lokalitu… A měli, bohužel pro nás. S dětmi chtěli odjet na celých deset dní do Tuniska. V tu chvíli se nám v hlavě rozblikala červená kontrolka a bylo nám jasné, že se jim tenhle pobyt pokusíme vymluvit.
Samozřejmě nic proti Tunisku – je to fajn destinace: levná, zajímavá, s krásným mořem a teplým podnebím. Ale je to také místo, kde je v létě až příliš horko, kde hrozí střevní potíže a kde lékařská péče nemusí být na takové úrovni jako u nás. Poslat tam děti na deset dní s prarodiči? V žádném případě.
Jeďte do ČR nebo po Evropě
Chápeme, že je to láká. Za dva dospělé a dvě děti se slevou zaplatí jen pakatel – včetně dopravy, transferů a all inclusive. Ano, podobnou dovolenou známe a víme, kolik stojí. Na jednu stranu se nedivíme, že vybrali právě tuhle destinaci. Ale trochu se bojíme o své děti. Nechceme riskovat, že tam budou mít zdravotní problémy a že se za nimi nebudeme moci včas dostat, pokud by k tomu došlo.
Navrhovali jsme jim, ať zůstanou v Česku nebo zamíří do sousedních zemí. Jsou to místa, kde je lékařská péče na vysoké úrovni, bez problémů se tam domluví a navíc se tam dá dojet za pár hodin autem, kdyby bylo potřeba, abychom přijeli. Bohužel, s tímhle návrhem jsme nepochodili.
Tak pojedou sami
Atmosféra houstla a nakonec se rozhodlo, že prarodiče pojedou do Tuniska sami. Proč ne, aspoň si trošku odpočinou a užijí si sluníčka a moře. Vypadalo to, že naše rozhodnutí akceptují, že chápou, proč nechceme menší děti vyslat na deset dní do Afriky a riskovat žaludeční nebo jiné problémy. Ale mýlili jsme se – nevzali to zrovna v pohodě.
Od té doby je utrum s hlídáním
Až do našeho rozhovoru s nimi vše fungovalo na jedničku. Když bylo potřeba pohlídat, byli ochotní. Sami se nabízeli, sami se chtěli s vnoučaty vídat. A teď? Vztahy jsou na bodu mrazu. S dětmi se neviděli už několik týdnů. Když na tohle téma přijde řeč, prý nemají čas… Já to ale vidím jinak: zhatili jsme jim plány a oni se teď cítí dotčení. Ale proč? Jsme přece rodiče dětí, máme za ně zodpovědnost a chceme, aby bylo všechno v pořádku. Za pár let ať potomky klidně vezmou i na delší cestu, ale teď jsou na to ještě malí.
