Článek
Pokud dnes nemáte žádné dluhy, můžete si gratulovat. Ne každý to má ale stejně. Je pochopitelné, že někteří mají hypotéky, jiní si vzali spotřebitelské úvěry na vybavení domácnosti, další splácejí leasing na auto. Takové půjčky dávají smysl a jsou součástí finančního plánování.
Co ale smysl nedává, jsou půjčky na nesmysly. Mám na mysli úvěry, které si lidé berou, aby splatili předchozí dluh, nebo úvěrové produkty na nejmodernější mobil, drahou televizi a podobné věci. Tady už je to jen krůček od dluhové pasti.
My vám pomůžeme
Nikdo lidi do půjček nenutí. Je to jejich svobodná volba, zda si úvěr vezmou, akceptují jeho podmínky a podepíší smlouvu. Ale pak brečí nad tím, kolik musí splácet, kolik přeplatí, jak vysoký mají úrok, RPSN nebo sankce.
A do toho všeho zasahuje náš stát, který se snaží těmto předluženým lidem pomoci. Například prostřednictvím programu na oddlužení, v jehož rámci dlužník nemusí splatit celou částku. Navíc se objevují návrhy zákonů, které mají zmírnit dopad exekucí. Z dlužníka se často stává až chráněná osoba. A na věřitele? Na ty nikdo nemyslí.
A ty peníze vrátí kdo?
Každý smluvní vztah má dvě strany – věřitele, který půjčuje peníze, a dlužníka, který má povinnost je vrátit. Jenže smlouva mezi těmito dvěma stranami se postupně stává jen kusem papíru. Věřitel začíná tahat za kratší konec a svých peněz se nemusí nikdy dočkat. Na druhé straně je dlužník, který nakonec zaplatí jen část dluhu a za pár let může začít s čistým štítem.
A ty peníze věřiteli vrátí kdo? Nikdo. Nejen, že věřitel přijde o úroky, tedy o svůj výdělek, ale často přijde i o jistinu – o peníze, které půjčil. Není jen bez zisku, je v mínusu. Je to spravedlivé?
A kde ty peníze skončily? U dlužníka, který je utratil. Za co, to můžeme jen spekulovat. Ale u lidí, kteří se dostanou do dluhových spirál, to málokdy bývá smysluplné využití.
Všichni vědí, co se stane
Každý, kdo podepisuje smlouvu o půjčce, moc dobře ví, co se stane, když přestane splácet. Smlouva jasně uvádí, kolik si člověk půjčuje, kolik bude splácet a co se stane, když přestane. Přijdou upomínky, zesplatnění úvěru, platební rozkaz, exekuce. Není to žádné tajemství.
A přesto člověk vezme tužku, smlouvu podepíše a vyzvedne si peníze. Máme takovým lidem rozšiřovat jejich práva a snažit se jim pomoci? Ptám se, proč? V zemi je mnoho lidí, kteří si své problémy nezpůsobili sami, a nikdo na ně nemyslí. Ale my budeme myslet na ty, kteří se dobrovolně dostali do dluhové pasti? Proč?
