„Nedáš blinkr, tak ti tam skočím,“ záměrně jdu jedoucím řidičům do cesty

Na parkovišti u supermarketu jde někdy doslova o život. Auta často nerespektují silniční zákon a předpisy, po komunikacích se motají chodci s nákupními košíky. Do toho jeden vyjíždí z parkovacího místa, další na něj zajíždí. Člověk je pak rád, že to přežije bez úhony a že ani na jeho autě nepřibude jediný škrábanec.

I když je to soukromý pozemek a někdy to vypadá jako právo silnějšího a drzejšího, je třeba zdůraznit, že pravidla silničního provozu platí i tady. Věci jako přednost zprava či používání blinkrů by měly být samozřejmostí. Ale nejsou. No, holt, když nejsou, tak se potom nedivte, že vám před autem někdo „překáží“.

Typická situace, kterou zažívám minimálně jednou týdně. Přijíždí auto z jedné parkovací uličky a je na 99 procent jasné, kam bude zahýbat, kam bude směřovat. Automaticky kouknu k jeho kapotě, do míst, kde má blinkry. A nic – nebliká. Mám tedy za to, že možná pojede na druhou stranu, bude zastavovat, nebo třeba pojede rovně. Co já vím.

A tak nečekám a prostě vstoupím do vozovky, vkročím před něj a pokračuji si svým tempem tam, kam potřebuji. Najednou řidič ví, jak se jeho auto ovládá. Ví, kde má dálková světla, aby na mě zablikal, ví, kde je klakson. Ten poslední neváhal, stáhl okénko a začal na mě hulákat, že jsem na silnici a ať se nepletu. „Nedal jsi blinkr,“ vysmál jsem se mu. Dodal jsem, že když neblikal, nepředpokládal jsem, že pojede zrovna tímto směrem. A byl klid.

Je mi jedno, jestli řidiči blikají, troubí nebo gestikulují. Nikdy by mě nenapadlo skočit před jedoucí auto, které má přednost, nebo udělat krok před vozidlo, když vím, že mi zkříží cestu. Ale když je někomu zatěžko zapnout blinkr, jak mám proboha tušit, kudy chce jet? On nedal znamení o změně směru jízdy, já nejsem jasnovidec, abych věděl, kam se chystá. Jsem v právu.

A pokud se moje chování někomu nelíbí, ať začne jezdit podle pravidel. Zjistí, že najednou se tak budou chovat i ostatní a na parkovištích bude nejen klidněji, ale i bezpečněji. Tedy pokud se neobjeví nějaká extrémně výhodná slevová akce, při které lidé na zásady slušného chování rázem zapomenou.