Článek
Plně chápu, že realitní makléři jsou placeni z provizí za prodanou či pronajatou nemovitost a jejich hlavní motivací je uzavřít obchod co nejrychleji. Ale musí se kvůli tomu uchylovat ke lžím? Podle mě rozhodně ne. Nejenže tím ztrácejí na důvěryhodnosti (šuškanda prostě funguje), ale zároveň se vystavují riziku, že mohou skončit před soudem.
Nabízím prostorný a levný byt
Vlastnit nemovitost jako investici dnes není nic neobvyklého. Koupíte byt, pronajímáte ho, z nájemného postupně splácíte hypotéku a výsledkem je, že vám zůstane samotný byt a zároveň se vám na účet připisuje pravidelný zisk z nájmu. Kdo by nechtěl mít do budoucna zajištěný pasivní příjem? Důležité však je nejenom konkrétní nemovitost pečlivě vybrat, ale také neskočit na lep realitnímu makléři, který má nejen tendenci přehánět, ale často i bezostyšně lže.
Inzerát vypadal lákavě, byt byl podle fotek pěkný a v dobrém stavu. Rozhodl jsem se, že by to mohla být zajímavá investice, a tak jsem kontaktoval makléře. Kvůli jeho údajné vytíženosti jsem musel na prohlídku čekat celý týden, ale nakonec jsme se domluvili.
Je to trochu jinak
Zajímavé, jak fotky mohou lhát. Stačí pár filtrů, správný objektiv a byt se jeví úplně jinak, než jak vypadá ve skutečnosti. Ve skutečnosti nebyl až tak dokonalý: našel jsem řadu nedodělků, drobná poškození a několik míst, kde řemeslníci odvedli nekvalitní práci. Fotky také zkreslovaly velikost. Přesto se jednalo o vcelku ucházející nemovitost v lokalitě, kde by o nájemníky neměla být nouze.
Tak já to beru
Nechal jsem si čas na rozmyšlenou a nakonec makléři telefonicky oznámil, že byt beru. Do pár dní mi do e-mailu dorazil návrh smlouvy. Jenže jak se říká: Důvěřuj, ale prověřuj. Popis nemovitosti byl sice v pořádku, ale stále mi nehrálo číslo týkající se plochy. Byt se zdál menší, než uváděly dokumenty.
Nejprve jsem proto online nahlédl do katastru. O velikosti bytu se z něj sice moc vyčíst nedá, můžete však vycházet z podílu na společných částech. Když máte štěstí a správně posunete desetinnou čárku, získáte alespoň hrubou představu o metráži bytu (ale neplatí to tak vždy a všude). V tomto případě dvouciferné číslo zhruba odpovídalo skutečné rozloze.
Pane makléři, nelžete mi do očí
Tady nejde o nákup rohlíků, ale o velké peníze. Sedl jsem proto do auta a vyrazil na katastr. Ochotné pracovnici jsem vysvětlil situaci a požádal o dokument, z nějž by bylo jasné, jak je daný byt skutečně velký. Poradila mi prohlášení vlastníka, které mohu získat i bez jakéhokoli vztahu k bytu, pouze jde o placenou službu. Zaplatil jsem poplatek a během chvilky měl dokument v ruce.
S makléřem jsem si domluvil ještě jednu schůzku v bytě, údajně kvůli finální prohlídce před podpisem. Přiznávám, trochu jsem ho tím vodil za nos. V bytě jsme se sešli a já rovnou přešel do útoku. Zamával jsem mu před nosem nezpochybnitelnými čísly a zeptal se, proč inzeruje jiné rozměry. Začal cosi mumlat o chybě, překlepu, ale já se nedal.
„Pane makléři, nelžete mi do očí. Proplaťte mi náklady a na shledanou.“
Trval jsem na tom, že o jeho chování nebudu nikde mluvit jmenovitě, ale dal jsem mu jasně najevo, že mě celá věc pořádně naštvala. Makléř nakonec vytáhl peněženku a proplatil mi poplatek za výpis z katastru. Otočil jsem se na podpatku a odešel – na pár měsíců vyléčen z toho, že bych mohl koupit nějakou „výhodnou“ investiční nemovitost.
