Práci nedodělal, tak nedostal zaplaceno. Pak řemeslník vyhrožoval policií

Najít normálního řemeslníka je dneska nadlidský úkol. Mám na mysli takového, který je spolehlivý, dobrý, kvalitní a šikovný. Ti však obvykle nemají čas – termíny za půl roku jsou běžné, a to ještě jen v případě, že pro ně máte větší zakázku. Jakýkoli menší melouch odmítají. A tak je nutné hledat mezi těmi horšími nebo mezi „hodinovými manžely“. Zvlášť když má člověk ‒ řekněme ‒ havarijní stav a potřebuje to udělat hned.

Internet, známí, různé inzeráty, poptávkové servery – všude je to hledání jehly v kupce sena. A tak člověk volá, doslova žadoní, domlouvá si termíny… až se nakonec konečně najde někdo, kdo je ochotný přijet. V mém případě šlo o rozvody vody a odpadů v koupelně. Rekonstrukci si dělám svépomocí, ale na některé činnosti nejsem úplně zručný a hlavně nechci nést odpovědnost, kdybych něco udělal špatně.

Domluva byla jasná: přijede v pondělí a pustí se do práce. Jenže v pondělí nikdo nepřijel – prý to nestihl, měl jiné zakázky. Přijede tedy v úterý ráno. Dobrá, uvidíme. A skutečně: v 9:00 byl u mě, vše si prohlédl a pustil se do práce. Říkal jsem si, že až na pondělní nedorozumění bude všechno v pořádku. To jsem se mýlil.

Po pár hodinách si musel dojet pro materiál a ‒ hle ‒ už se nevrátil. Volám mu – prý havárie jinde, musel odjet, přijede ve středu. A opravdu: ve středu přijel a opět pracoval. Ale moc dlouho to zase netrvalo. Pak už jsem nevěděl, jestli si dělá legraci, nebo to myslí vážně.

S vážnou tváří prohlásil, že zase musí odjet na něco akutního, ale další den přijede a všechno dodělá. A zcela upřímně natáhl ruku pro peníze – za práci, kterou za ty dva dny odvedl, a za materiál, který spotřeboval. No to určitě, pomyslel jsem si. Přesně vím, co by následovalo: zaplatím a on se už neukáže, protože chytil lepší kšeft.

Stejně vážně jsem mu odpověděl, že platím vždy až po odvedené práci, až poté, co ji bez výhrad převezmu, a na základě předané faktury. To pána řemeslníka značně vykolejilo – prý to v jeho branži takhle nefunguje. Mně to ale bylo jedno; v mé „branži“, kterou je férové jednání, to funguje přesně takhle. Platím až za to, co opravdu dostanu, v rozsahu, na jakém jsme se dohodli.

Ale pořád s tím měl problém, začal vyhrožovat, že na mě zavolá policii, protože mu dlužím peníze, které mu odmítám dát. Já si trval na svém, já platím, až když je hotovo vše. Nějaké trubky, materiál a pár hodin práce mu nebudu proplácet průběžně. Sice si vytáhl z kapsy telefon, ale oba jsme stejně věděli, že nikam volat nebude.

Sice odjel, ale třetí den přijel a práci dokončil. Já ji zkontroloval, převzal a pánovi na základě faktury vyplatil sjednané peníze. S přesvědčením, že někoho takového už doma nikdy nechci. A pokud jde o recenze mezi známými, vím, že po tom, co jim odvyprávím tenhle příběh, si od něj už nikdo nic dělat nenechá.