„Prodej telefon a bude na auto,“ smál jsem se jeho finanční negramotnosti

Je fajn, když má člověk peníze, může si dovolit dražší věci a zároveň má stále nějakou finanční rezervu na případné neočekávané výdaje. Říká se tomu finanční gramotnost, odpovědnost. No ale potom jsou lidé, kteří o svých penězích až tolik nepřemýšlejí. A já se s jedním takovým potkal. Milan v matematice nikdy nevynikal, ale že se to projeví až tak na tom, jak bude zacházet s penězi, to jsem nečekal.

Ta jeho finanční negramotnost z něho doslova sálá. Stačí se podívat na to, čím přijede, a co potom vytáhne z kapsy. Za auto, kterým jezdí, bych nedal ani 40 000 Kč – přesně takový starý vrak má. A pak přijde, z kapsy vytáhne a na stůl položí nový prémiový mobil. Ten, který stál 20 000 Kč. Aspoň to tvrdí; prý si potrpí na dobré a kvalitní telefony, a tak si je kupuje. Těžko říct, jestli za něj utratil většinu výplaty, nebo si ho vzál na splátky. Ale má ho. Sice je to zbytečnost, telefon, který by si reálně nemohl dovolit, ale má ho. No, tak to u něj holt chodí – co se dá dělat.

A tuhle si mi Milan začal stěžovat, že má finanční problém, jestli bych mu nepůjčil nějakou tu tisícovku. Byl jsem pevně rozhodnutý, že v žádném případě – jemu bych nepůjčil ani stokorunu, protože už u ní bych měl pochybnosti, jestli mi ji vrátí, natož několik tisíc. Ale byl jsem zvědavý, na co to potřebuje. Co se mu v domácnosti pokazilo, na co nemá? Týkalo se to jeho auta.

Prý špatná ruční brzda, patrně bude potřeba udělat i celé zadní brzdy, vyměnit kapaliny a zaplatit práci. Má to naceněno na nějakých 8 tisíc korun – a ty nemá. Potřebuje je, protože s autem v takovém stavu se prý bojí jezdit. „Prodej telefon a budeš mít na auto,“ smál jsem se jeho finanční negramotnosti. A reakce? Nepřekvapila mě. Telefon prý neprodá – za prvé by na něm prodělal (v tom má pravdu) a za druhé by si musel koupit nějaký obyčejný, a ten by mu nevyhovoval.

Ano, tenhle chlápek raději obětuje bezpečnost svou i ostatních účastníků silničního provozu, než aby se vzdal prémiového telefonu. Opravdu je schopen dát přednost mobilu před opravou auta. Vysmál jsem se mu, ale bylo mu to úplně jedno – má své priority. A jediné, co ho napadne jako řešení, je, že si ode mě chce půjčit?

Vím dobře, jak to nakonec vyřeší: buď najde někoho jiného, kdo mu půjčí, nebo sáhne po rychlé půjčce, anebo prostě počká na další výplatu. Je to normální? Pro něj ano, pro mě rozhodně ne. A proč to píšu? Protože nechápu, jak je možné, že finanční gramotnost je u některých lidí tak žalostná. Možná by mělo být finanční vzdělávání povinným předmětem už na základní škole. Protože pokud své děti v tomhle směru povedou jen jejich rodiče, bude Milanův syn v budoucnu úplně stejný. Je to v pořádku? Ne, není.