Článek
Kam jdeme, když se cítíme nemocní, když nám něco je a potřebujeme vyšetření, diagnózu a také léčbu? To je jasné, jdeme přece za svým lékařem, kam jinam bychom chodili. Tam jsem šel i já, když se mi v neděli neudělalo dobře. Počkal jsem do pondělí a hned ráno vyrazil.
Co to jenom může být?
Pochopitelně jsem si začal zjišťovat, co by to mohlo být za nemoc. Žijeme v moderní době, máme internet, takže se můžeme během chvíle dočíst cokoliv. A tak jsem to nejprve zkusil přes umělou inteligenci: napsal jsem symptomy a čekal, co mi vyjede za diagnózy. No, několik jich bylo, takže jsem pochopitelně začal dávat informace do vyhledávače a zjišťovat, co by mi tak mohlo být.
Dobrou zprávou bylo, že to nemělo být nic extra vážného, i kdyby to byla jakákoliv z těch nemocí. Každopádně léčba podle všeho byla potřeba, takže jsem byl rozhodnutý jít v pondělí ke svému obvodnímu lékaři, aby diagnostikoval problém a hlavně, aby mi něco předepsal.
Dobrý den, doktore
Klasické pondělí u doktora. Přišel jsem radši dřív s myšlenkou, že tam budu první. No, tenhle nápad ale očividně mělo mnohem víc lidí než já. První jsem nebyl – bylo tam přede mnou dohromady už sedm lidí, takže jsem musel čekat. A to pěkně dlouho. Až jsem se konečně dostal na řadu a mohl jít do ordinace.
Řekl jsem příznaky, doktor mě velmi rychle prohlédl a přišel s diagnózou. Na jednu z těch, které mi internet vypsal, to sedělo. Ale pořád jsem měl v hlavě i ty ostatní. Doktor byl jasně přesvědčený, že je to právě tato jedna, nic jiného podle něj nepřicházelo v úvahu. A já byl na vážkách.
Ale co když
Nakonec jsem to nevydržel a zeptal se ho, zda to nemůže být něco jiného. Hned jsem zmínil dvě jiné diagnózy, které mi vyplivl internet. Doktor se na mě podíval a nejprve se zeptal, zda jsem také lékař, nebo mám nějaké medicínské vzdělání. Řekl jsem, že ne, že jsem si to včera hledal na internetu.
Na to se můj lékař zvedl, přišel ke mně a prstem ukázal na zeď. Tam měl pověšený svůj diplom. Zeptal se mě, jestli ho vidím. Když jsem mu řekl, že ano, odpověděl mi, že bych mu v tom případě měl důvěřovat. Ale že pokud k němu důvěru nemám, tak žádný problém – mám přece možnost najít si lékaře jiného, stejně jako mohu zjišťovat informace na internetu. Že je to moje volba.
Máte pravdu
Nakonec jsem mu dal za pravdu, důvěřoval mu, svěřil se mu do rukou. A měl pravdu – jeho léčba brzy zabrala a já byl spokojený se svou volbou. Jak v tom, že mám tohoto doktora, tak v tom, že jsem věřil jemu a ne internetu.
