Článek
Do práce jezdím různými způsoby. V létě, když je teplo, tak si vezmu kolo a vyrazím právě takto. V chladnějších dnech zase raději využiji městskou hromadnou dopravu a od zastávky to dojdu. Ale co když je ošklivo, prší a člověku se nechce trávit čas venku? Potom je to jasné, před domem nasednu do auta a dorazím tímto způsobem.
Firemní parkoviště
A kde zaparkuji? Přímo před naší firmou. Máme tam několik vyhrazených míst přímo pro zaměstnance. A právě na nich svoje auto nechávám. Některá místa jsou doslova pár kroků od dveří, čehož hlavně v sychravých dnech využívám. Udělám pár kroků a už jsem uvnitř bez toho, abych byl prochladlý nebo promoklý na kost. Jak se ale ukázalo, moje parkování začalo být šéfovi trnem v oku.
Tam nemůžete stát
Jednoho dne, kdy jsem parkoval zase na firemním místě nejblíže vchodu, začal šéf chodit po kancelářích a zjišťovat, komu patří auto na parkovacím místě s označením 356. Přihlásil jsem se, že je moje. Netušil jsem, kde by mohl být problém, a zajímalo mě, co je špatně. Místo patří naší firmě, parkuji správně, tak o co jde?
To jsem se dozvěděl po chvíli. Prý jsem to asi nevěděl, ale na tomhle místě nemohu stát. Je sice firemní, ale není určeno pro běžné, řadové zaměstnance. Já se podivil, jelikož tam žádné jiné značení nebylo, nebyla tam žádná cedulka, žádné označení, žádná rezervace pro konkrétní auto nebo osobu. Tak v čem je potíž, oponoval jsem.
Jde o hierarchii
A nakonec jsem se to konečně dozvěděl, v čem je problém. Já jako běžný řadový zaměstnanec prý parkuji na místě, kde by měl parkovat šéf nebo někdo z manažerů. A já se ptám proč? Vždyť je to jedno, ne? Ale prý není, jde o určitou firemní hierarchii a ten, kdo má nejvyšší pozici, by měl parkovat co nejblíže vchodu. Zvláště potom v deštivých dnech je nesmysl, aby někdo z vedení zbytečně mokl, protože nejlepší místa zabírají běžní zaměstnanci.
Tak to zkuste jako já
Aha, až teď mi to konečně došlo. Šéf má problém s tím, že musel udělat pár desítek kroků v dešti. No, dokud tam nebude jasně daná rezervace nebo cedulka určená konkrétní osobě nebo autu, budu tam parkovat dál, pomyslel jsem si. Podíval jsem se na šéfa a říkám mu trochu přidrzle – tak to zkuste jako já. Chvíli nechápal, co myslím, tak jsem mu to vysvětlil.
Jezdím sem mezi prvními, vstávám brzy, mám na výběr volné parkoviště. Pokud i vy toužíte po nejlepších místech, zkuste to také. Jak se říká, kdo dřív přijde, ten dřív mele. A tohoto pravidla se já držím a držet budu neustále. Jestli chcete parkovat u dveří, makejte také od rána. A bylo to, šéf zalapal po dechu, zakroutil hlavou a odešel. A já jsem zvědavý, jestli se na nástěnce brzy objeví nějaký firemní výnos, nebo bude u nejlepších míst brzy cedulka se jménem, komu tedy patří.
