Šel jsem koupit maso, ale z toho co zbylo v regálu se mi udělalo nevolno

Víme, že kvalita supermarketového masa nemusí být ideální. Když něco v akci vyjde na kilo zhruba na stovku, prostě to nebude bůhvíjaká sláva. Ale nám to stačí – najíme se vždycky dobře, chutná nám to a nikdy s tím nebyl problém. Upřímně, na maso od řezníka, které stojí dvakrát, někdy i třikrát tolik, úplně nemáme. Občas jsme si ho dopřáli a že bych poznal nějaký extra rozdíl, to se taky říct nedá. Zvlášť když výslednou chuť ovlivňuje také dochucení a samotný postup přípravy, nejen kvalita masa. Když někdo neumí vařit, i maso za tisíce bude nepoživatelné.

Vstupuji do supermarketu a rovnou mířím k pultu s masem. Hledám sekci drůbežího, sleduji výrazné cenovky, abych věděl, kam zamířit. Jdu najisto, postavím se před regál a vidím, že tam ještě něco je. Pár kousků leží na dně. V tu chvíli mám radost, ale když se podívám důkladněji, zvedá se mi žaludek. Jsou to poslední kusy, které tam zbyly. A ani se nedivím – tyhle by tam mohly ležet klidně týden, protože je žádný soudný člověk nevezme do ruky, natož aby si je hodil do košíku.

Poslední tři balíčky akčního masa se válely na samém dně přepravky, v níž se mezitím nashromáždila asi centimetrová vrstva kdovíjaké tekutiny. Už jen představa, že ta pochybná šťáva odkapává z balíčků, mi zvedala žaludek. Při bližším pohledu jsem zjistil, že maso v jednom balíčku má dost podivnou barvu; druhý balíček byl viditelně poškozený, otevřený, protože nebyl vysloveně slisovaný ani vakuovaný jako ty zbývající.

Tohle má být hygiena? Tohle je maso, které obchod prodává? Kdyby šel kolem hygienik, trefil by ho šlak. Vůbec nechci domýšlet, jak to vypadalo, když byla přepravka plná – když se tam lidé prohrabávali mezi balíčky, z nichž vytékaly bůhvíjaké kontaminované tekutiny. Kolik zákazníků si odneslo špatně zavakuovaný balíček domů, kolik lidí si koupilo maso, které nebylo zrovna ve formě? Ne, tohle tam nechám, tohle si opravdu koupit nemůžu.

Šla kolem prodavačka, a tak jsem ji hned odchytil s dotazem, zda jí tohle připadá v pořádku. Aby zákazník nejen viděl, ale klidně i sahal do přepravky s bůhvíjakou hmotou na dně; aby tam ležely balíčky viditelně otevřené a maso zjevně zkažené. Podívala se, pokrčila rameny, že na úseku masa nepracuje, a pokračovala se svým paleťákem plným jogurtů dál. Prostě nezájem.

U pokladny jsem to zopakoval další zaměstnankyni: řekl jsem, že je to nejen nehygienické, ale že se mi z toho dělá vyloženě špatně. Něco zamumlala do svého sluchátka, aby prý přišel někdo, kdo to má na starost, a bylo vidět, že ji to dál také nezajímá. Utvrdil jsem se, že tohle je zřejmě normální stav – aspoň v daném obchodě. A teď vážně zvažuju, jestli je dobrý nápad tam vůbec něco kupovat. Tahle zkušenost ve mně pozitivní dojem rozhodně nezanechala. Naopak.

Ne, k řezníkovi chodit nebudu – to by pro mě bylo vyhazování peněz. Radši si vyberu jiný supermarket, kde to přece jen vypadá lépe, kde je na první pohled vidět, že se personál o úsek masa stará a zákazníkům se při výběru opravdu nezvedá žaludek.