Článek
Že nemáme se sousedem úplně ideální vztahy, beru jako běžnou věc. Sousedy si člověk obvykle nevybírá, a tak se holt stane, že spolu dva lidé nevyjdou úplně dle představ. Ne že bychom si dělali vyložené naschvály, ale že bychom si radostí padali kolem krku, to se také říct nedá. Čas od času má nějaký problém, který ale obvykle končí tím, že ho pošlu někam.
Mám tam vaše listí
Jako teď, když přišel s tím, že mu vadí moje listí. No, chápu, mám stromy, ty opadávají, vítr fouká listí na jeho zahradu. S tím se nedá nic dělat, to je příroda. Ale on mi to přišel nejen říct, on dokonce přinesl i hrábě. Podal mi je s tím, že požaduje, abych to listí šel shrabat. V tu chvíli jsem nevěděl, zda je to sranda, nebo to myslí vážně. No, on to myslel vážně. Trval na tom, ať mu jdu shrabat zahradu, a nejlépe hned.
Zapomeňte
To jsem odmítl, neměl jsem ani čas, ani náladu šaškovat na cizí zahradě. Kdyby řekl, že třeba někdy, možná bych to udělal. Trocha práce mi neuškodí a když vím, že je to moje listí, tak se trochu přičiním. Ale on trval na tom, že si mám vzít hrábě a jít hned. Nastal konflikt, hádka, skoro až drobná strkanice. A mně došla trpělivost.
Popadl jsem jeho hrábě a se slovy: „Podívej se, co s nimi udělám,“ jsem je opřel o zeď, dupnul na ně a přelomil je vejpůl. A bylo vyřešeno. Chytil jsem je, hodil na zem a se slovy: „Ať to listí tam třeba shnije,“ jsem práskl dveřmi a zůstal doma.
Co si myslí?
Já chápu, že je to pro něj práce navíc. Chápu, že mu moje listí na zahradě může vadit. Ale i on má nějaké stromy, takže bude hrabat tak jako tak. A potom, když by foukal vítr obráceně, mám zase já většinu jeho listí. Tak to prostě u zahrad chodí a mně by nikdy nenapadlo jít za někým s hráběmi a dožadovat se toho, aby šel shrabat pár listů. Ale jak vidno, každý jsme nějaký a náš soused je očividně jiný.
A já se už těším, jak mi do schránky brzy přijde vyúčtování zlomených hrábí a jak po mně bude chtít násobky normální ceny jen proto, aby mi zase dělal nějaké naschvály. Ale tak, když ho to baví…
