Článek
Já chápu, že každý podnikatel chce vydělávat. A je mi jasné, že každý produkt nebo služba něco stojí. Za svůj život už jsem pil různá piva. Od těch obyčejných europiv v lahvích za pár korun ze supermarketu po různé speciály, kde se ceny pohybovaly i v několika stovkách za láhev. A o to víc mě potom štve, když se někdo chová jako zloděj.
Jedeme na pouť
Vyrazili jsme si s rodinkou na pouť, abychom si užili příjemné odpoledne. Že budou atrakce stát nekřesťanské peníze, s tím jsem tak nějak počítal. Holt je to párkrát za rok, to se nedá nic dělat. Aspoň se děti pobaví, i když při tom trochu provětráme peněženku.
Co ale odmítám akceptovat, jsou ceny různého občerstvení nebo různých hraček a cukrovinek. To je vyloženě napálené. Na řetízáku se nikde jinde nesvezu, ale koupit si hračku nebo perník můžu skoro kdekoli. Tak proč bych za to měl dávat několikanásobnou cenu jen proto, že je to na pouti?
Dám si pivo
A stejné je to i s nápoji. Žádná invence, prostě něco koupeného ve velkoobchodě, cenově nadsazené a prodávané lidem. A je úplně jedno, jestli je to láhev limonády nebo pivo. Ano, pivo, které jsem se rozhodl si dát, u něhož stála fronta několika dalších lidí. Nikde žádná cedule s cenou piva, jen značka, která se čepuje. No, tak si jedno dám, na chuť a na žízeň, a postavil jsem se do fronty.
Dostal jsem se na řadu, objednal jsem si u stánkaře. Ten popadl jeden z několika roztočených kelímků, dodělal mému pivu pěnu a podal mi ho se slovy, že chce sto korun. A já nevěřil svým uším. „Opravdu stovku?“ zeptal jsem se ho. „Ano,“ přikývl stánkař.
Zapomeňte
Takže obyčejné europivo, desítka, kterou normální člověk koupí sudovou v ceně kolem 20 Kč za půllitr, se na pouti ve stánku prodává za stovku? Tak to nehodlám akceptovat. To i u nás v hospodě ji dostanu za 60, a to do skla, kvalitně ošetřenou a precizně načepovanou. A tady, do kelímku, divně natočenou z domácího výčepu, mi ji podají s tím, že stojí stovku? Tak to ne.
Odmítl jsem tolik dát a řekl stánkaři, ať si to za tyhle prachy vypije klidně sám. A dodal jsem — hodně nahlas — že támhle o kus dál mají to stejné pivo za 65. Bylo vidět, jak se mu tahle informace nelíbí, protože jsem z něj přede všemi nejenom udělal zloděje, ale také mu odvedl zákazníky. Dost pánů z fronty se totiž vydalo těch pár desítek metrů za mnou k jinému stánku pro stejnou desítku za 65 Kč. A to už, když jsme na pouti, považuji za akceptovatelnou, i když stále vysokou cenu.
Nic navíc
Nemám problém si připlatit, když vidím, že za tím, co dostanu do ruky, je nějaký kus práce. Ale natočit pivo ze sudu, to umí každý brigádník. Přihodit si k ceně 80 Kč, to není žádné umění. Nevidím důvod, proč bych měl dávat tolik za něco, co takovou cenu prostě nemá. A jsem přesvědčen, že kdyby to stálo „normálních“ 60 Kč, z těch chlapíků ve frontě by si řada dala určitě více než jedno. Ale když to stojí stovku? Jen blázen by si dal první a ještě větší blázen by si dal i nějaké další.
