Článek
Mezigenerační střety tu byly, jsou a budou. Starší generace bude neustále tvrdit, že to, co se děje teď, za nich nebylo. A mladší bude říkat, že ti starší tomu nerozumí. Tyhle názory se objevovaly několik desítek let zpět, objevují se nyní a objevovat se budou i za další desítky let. To je prostě fakt, každá generace si bude vždy myslet, že je ta lepší. A bude si mnoho věcí idealizovat.
Mladým se nechce dělat?
Když přijde někdo mladý, studující na brigádu, tak se mu skutečně moc dělat nechce. Jednoduše řečeno, nepředře se. Ale buďme objektivní, kdo z nás, když šel za studentských let na brigádu, makal jako šroub? Nikdo, všichni jsme to tak nějak flákali, dle hesla „za hodně peněz málo muziky“. Teprve až s koncem studia a nutným osamostatněním přichází ta změna. Práce už se nestává výdělkem na večerní diskotéku, ale nutností k přežití.
První práce, první nájemní bydlení, později hypotéka. K tomu auto na leasing a možný i nějaká ta půjčka na vybavení domu. A pochopitelně první dítě, druhé dítě. Čím je starší, tím jsou výdaje na něj větší a větší. S nástupem na studia začíná teprve ten pravý finanční kolotoč. Opravdu si mladý člověk, se dvěma dětmi a půjčkami, může dovolit nedělat?
A co staří?
Jak jsou na tom lidé op generaci starší? Hypotéka obvykle doplacena, splátky na auto také. Jediným výdajem jsou náklady na bydlení a pohonné hmoty do auta. Děti jsou dostudované, dávno vylétly z hnízda, mají své rodiny. Najednou můžou oba platy manželů zůstávat jenom na společném účtu. A z nich odejde měsíčně pár tisícovek na běžné, pravidelné náklady.
Opravdu má takový člověk motivaci makat naplno? Opravdu se denně probouzí s pocitem, zda tento měsíc utáhne všechny své finanční výdaje a závazky? Samozřejmě, že ne. Má finanční pohodu, má klid. A to se může projevit i na jeho chování v práci. Nepředře se, může být upřímný k šéfům, může si dovolit rebelii. Když by došlo na nejhorší, se svými úsporami a minimálními výdaji to klidně vydrží několik měsíců, až let. Na důchod může mít dávno odpracováno, tak o co přesně takovému člověku vlastně jde? Kde je jeho motivace maximální loajality k zaměstnavateli? Nikdy!
