Článek
Hrozná pracovní doma, šílené pracovní podmínky, nevyhovující prostředí, nejhorší šéf na světě, žalostná výplata, zahraniční agenturní pracovníci… To je jen krátký výčet toho, na co je dnes člověk schopný v souvislosti se svým zaměstnáním nadávat. Ano, každého občas v práci naštvou, každý občas řekne něco nelichotivého. Ale jsou lidé, kteří si na svou práci stěžují soustavně.
Nejhorší práce na světě
Mezi kolegy, po práci v hospodě, doma u rodinného stolu. Nejlepší místa, kde se dá hovořit o tom, jak je člověk zaměstnán v té nejhorší práci na světě. V práci, kam musí každý den chodit na osm hodin, nesmí se zde flákat, a dokonce musí poslouchat své nadřízené. A to vše za mzdu, která pochopitelně připadá takovému zaměstnanci neadekvátní.
Neumí to
Ředitel firmy to neumí, manažeři to neumí, stejně jako to neumí ani vedoucí jednotlivých provozů. Jen ten nejnižší, nejméně kvalifikovaný, nejobyčejnější zaměstnanec to umí. Tedy, uměl by, kdyby měl možnost. Ten by jim ukázal, jak by se to mělo všechno správně dělat. Pracovní doba by byla pružná, výplata astronomická, dovolená neomezená. Tak nějak vypadá představa toho nejprostšího lidu o práci snů. Ale bohužel, taková neexistuje.
Tak proč tam jsi?
Z logiky věci musí každý trochu přemýšlející člověk zapochybovat, proč tam takový kverulant stále zůstává? Proč, když je to tam tak špatné, ještě nesepsal těch pár řádků a nepřinesl je vítězoslavně do kanceláře. Pár řádků o tom, že dává výpověď a že končí. I malé dítě, pokud se mu to někde nelíbí, chce co nejrychleji odejít.
Ale ten notorický stěžovatel ne. Každý den ho tam naštvou, každý den si vylévá zlost směrem k firmě, ale vyřešit to nejjednodušším způsobem, to ne. Proč?
Vždyť je to snadné
Žijeme v kapitalismu, demokracii a máme nabídku i poptávku. Dát výpověď je přece otázkou několika minut. A potom může nastat ráj na zemi. Jiné zaměstnání, které bude dokonalé. Nebo ještě lépe, založení živnosti či rovnou vlastní firmy.
A proč se podobný scénář nikdy nestane? Protože ta nenáviděná firma je často to nejlepší, co podobného zaměstnance kdy potkalo. Protože jít sám do rizika a vybudovat vlastní živnost, na to prostě „nemá koule“ a bojí se nejistoty. A s tím, co vlastně (ne)umí, mu nikdo nikde nic lepšího nenabídne. A tak jeho životní směr končí v pivnici čtvrté cenové skupině nad pivem, kde každý den nadává na to, jak nesnáší svou práci. Ale ráno stejně vstane a jde do ní, protože sám moc dobře ví, že na nic lepšího nemá. Pokud by měl, už dávno maká jinde.
