Článek
Ať si každý používá telefon, jaký chce. Jestli někomu vyhovuje tlačítkový „hloupý“ mobil, prosím, ať ho má. Já jsem zastánce moderní techniky a chci, aby můj hlavní telefon byl výkonný, měl dobrý fotoaparát a dokázal zastat funkci několika dalších zařízení. Díky tomu mám v jedné krabičce s dotykovým displejem kvalitní fotky, špičkovou navigaci, náhradu počítače i bezdrátovou power-banku. Z tohoto pohledu se mi investice do dražšího modelu prostě vyplatí.
Potřebuji ještě jeden mobil
Tenhle dražší telefon si však nechci brát všude – například na kolo, kde sedí v držáku na řídítkách a může spadnout, poškodit se nebo mi ho někdo ukrást. Na cyklovýlety mi stačí levný dotykáč, který zvládne navigaci. Starý přístroj ale odešel do věčných lovišť, a tak jsem potřeboval náhradu: ideálně levnou, z druhé ruky, abych ještě ten den mohl vyrazit.
S tímhle krámem moc parády nenaděláte
V nedaleké prodejně, která funguje i jako bazar, jsem ve vitríně okukoval pár zánovních kousků kolem 1 500 Kč. Přesně to, co hledám – když mi takový telefon někdo ukradne nebo vypadne z držáku, nebude to tragédie. Když prodavač obsloužil předchozího zákazníka, vysvětlil jsem mu, že chci úplně obyčejný a co nejlevnější dotykový telefon a ukázal na dva modely ve výloze.
„S tímhle krámem moc parády nenaděláte,“
kroutil hlavou prodavač a hned mi začal nabízet „lepší, výhodnější“ telefony – ovšem za minimálně pět tisíc. To pro mě nepřipadalo v úvahu.
Vím, co chci
Trpělivě jsem mu vysvětlil, že přesně vím, proč levný mobil potřebuji: bude to druhý přístroj na kolo a poběží na něm jen mapy a GPS. Žádné špičkové parametry ani skvělý fotoaparát nepotřebuji. Stačí mi obyčejný telefon, u kterého mě nebude mrzet prach, déšť nebo pád.
Teprve když jsem důrazně požádal, aby mi ty dva kousky za 1 500 Kč podal, pochopil, že mi nic dražšího nevnucuje. Oba telefony byly v pořádku, ale protože mě jeho přístup naštval, vyjednal jsem si ještě dvousetkorunovou slevu – jinak bych odešel jinam. Uspěl jsem, telefon koupil a odpoledne už spokojeně vyrazil na kolo.
