Článek
To, že mladí chodí na brigádu, je fajn. Ale při jejím výběru by měli mít také trochu soudnosti. Pokud se někdo přihlásí jako brigádník do stánku, kde bude jeho primárním úkolem čepovat pivo, měl by to alespoň trochu umět. Měl by k tomuto nápoji mít nějaký vztah. Neříkám, že musí být znalec nebo expert, ale základní pravidla by měl znát.
Jako noční můra
Tohle by si měli natočit lidé z pivovaru a ukazovat to hospodským na školeních jako dokonalou ukázku toho, jak se to nemá dělat. Že na začátku nevypláchl kelímek a čepoval pivo do suchého, to bych snad ještě toleroval. To se děje celkem často a dokážu to respektovat.
Ale když potom položil kelímek pod pípu, naplno pustil proud piva, které dopadalo přímo na dno nádoby a kompletně se zde „rozbilo“, šly na mě mdloby. Pochopitelně se při tomto postupu vytvořilo enormní množství pěny. Takže se čekalo, až trochu klesne, aby mohl postup zopakovat.
Když už jsem se smířil s tím, že budu mít pivo tak za 15 minut, natočené asi na desetkrát, přišel další majstrštyk. Vzal si prázdný kelímek a snažil se do něj dostat vrstvu pěny – nejdřív ne úplně zručným pohybem ruky a pak si na to vzal lžíci. V tu chvíli jsem měl dost.
Takhle cmrndat pivo? To mi vraťte peníze!
Všechno má své meze. Jsem tolerantní člověk, ale tohle překonalo pomyslnou hranici. Ihned jsem na něj křikl, abych upoutal jeho pozornost. Když se naše oči setkaly, rázně jsem spustil: „Takhle cmrndat pivo? To mi vraťte peníze!“
Chvíli nechápal, nevěděl proč a transakci zrušit odmítal. Já byl ale neoblomný, a tak se do situace po chvíli vložil patrně majitel stánku.
Řekl jsem mu, ať chvíli sleduje svého zaměstnance v akci a pochopí, proč od něj žádné pivo nechci a radši budu sušit ústa. Brigádník mu předvedl svůj způsob čepování a bylo hned jasné, kdo má v tomhle sporu pravdu. Nejprve jsem dostal zpět své peníze, ale majitel mě požádal, ať ještě počkám.
Pak vyhodil brigádníka od pípy, vzal kelímek a precizně, na jeden zátah, načepoval pivo. Podal mi ho se slovy, že je to omluva a že to mám na účet podniku.
Spokojenost? Ne!
Měl bych být přece spokojený, dostal jsem pivo zdarma jako omluvu. Nebo ne? Jasně, že spokojený nejsem. Nejde mi o to, zadarmo se nachlastat. Já jsem si přišel pro dobře načepované pivo, a to jsem nedostal.
Místo nějakých milodarů by si měl majitel stánku pořádně prověřit, jak jeho personál pracuje, co umí a neumí. Když už někdo obsluhuje zákazníky, měl by to umět. Nemůžu být já ten, kdo to musí řešit.
Navíc jsem přesvědčen, že velké množství lidí by to prostě nechalo být a spokojilo se s tím, co dostali. S teplým pivem, natočeným na desetkrát, několikrát přelitým, s chutí, která rozhodně nikoho neuspokojí. A pak se není čemu divit, že se takový zákazník už nikdy nevrátí.
Ostatně, ani já jsem se k tomu stánku nevrátil – a to bych neudělal ani v případě, kdyby tam za pípou stál mistr světa v čepování.
