Článek
Většina lidí má dovolenou teprve před sebou. Ale my, co máme raději poloprázdný hotel a lepší ceny, vyrážíme už před prázdninami. I přes to, že hotel nebyl na hraně své kapacity, se především u bazénu objevoval známý nešvar s ručníky. Lidé ráno se svými osuškami naběhnou k bazénu a zaberou, zarezervují si lehátka. A to na celý den, i když reálně tráví u bazénu třeba jen pár desítek minut, maximálně hodinu denně.
Pozorování
Snad bych ještě nějak dokázal tolerovat, že lidé si cestou na snídani hodí na lehátko své ručníky a věci, aby už po jídle nemuseli do pokoje, ale šli rovnou k vodě. Takových ale bylo naprosté minimum. Většina své osušky na lehátka položila nikoliv cestou na snídani, ale už brzy ráno. Vlastně, když jsem vstával já, byla už polovina lehátek obsazena. Bazén byl menší, prostor u něho také. Opravdu bych rád viděl, co se tu děje v hlavní sezoně.
Ti lidé, kteří zde měli své ručníky, ale nepřišli. Hodinu, dvě, tři, čtyři. Potom se na chvilku ukázali, sedli si na své lehátko, udělali pár temp v bazénu, dali si drink. A zase odešli. Bez osušky, ta jim stále hlídala lehátko. První den, druhý den, třetí den…
Útok
Docházelo k tomu, že „trik s osuškou“ okoukali další hoteloví hosté. Až nastal den D. Vydal jsem se k bazénu a všechna lehátka obsazena. Tedy, ne obsazena, ale zarezervována osuškami. Přitom liduprázdno. Co udělat? Vzhledem ke svému předchozímu několikadennímu pozorování, jak to u bazénu chodí, jsem udělal radikální krok.
Našel jsem si nejlepší místo, přišel k lehátku, sundal osušku, zmuchlal a chodil ji do kouta. Položil na lehátku svou, ulehl jsem vytáhl knížku a začal jsem relaxovat. Připraven na to, že dříve nebo později dojde ke konfliktu. V mém případě to bylo opravdu později, hodně později.
Konfrontace
Uplynulo několik hodin a přivalil se starší manželský pár. Začal se dožadovat svého rezervovaného místa, a hlavně své osušky. Pohybem jsem naznačil, že tu jsem zmuchlanou hodil do kouta, odkud si ji mohou vzít. Lehátko jsem opustit nehodlal. Vše vygradovalo až konfrontací s plavčíkem a následně hotelovým manažerem. Slova obou, že rezervace lehátek ručníky je v jejich hotelu zakázána, jasně ukončila debatu a určila, kdo je vítěz.
A další dny? Bylo to stále stejné, jak chování lidí, tak i mé. Přišel jsem, zahodil ručník a lehnul si. Odpočíval, relaxoval. A byly dny, kdy mě až do večera nikdo vyhodit nepřišel. Tak hlavně, že tam museli mít svůj ručník…
