Článek
Chcete lepší tarif? Jednu věc už rozhodně nezkoušejte — nevyhrožujte odchodem ke konkurenci. Doba, kdy tohle na operátory zabíralo, je zjevně pryč. Pamatuji si časy, kdy stačilo naznačit přechod jinam a najednou se objevila výhodnější nabídka, sleva nebo speciální podmínky. Tentokrát jsem vsadil na stejnou kartu. A tvrdě jsem narazil.
Nejprve jsem si obešel konkurenci
Nechtěl jsem hned začínat ultimáty, takže jsem šel nejdřív chytřeji. Oslovil jsem zbývající dva operátory a zjistil si, co by mi nabídli, kdybych k nim přešel. Chtěl jsem mít v ruce konkrétní protinabídky a s nimi pak zatlačit na svého současného operátora.
S těmito nabídkami jsem se na něj obrátil a čekal, že jako dlouholetý zákazník konečně uslyším něco, co bude stát za to. Jenže realita byla dost studená. Žádná extra snaha si mě udržet se nekonala. Maximálně jsem dostal nabídku podobnou konkurenci, ale s určitým závazkem. A s tím jsem se rozhodně nechtěl hned smířit.
Zkusil jsem starý trik: tak já tedy odcházím
Řekl jsem si, že když nefunguje slušné porovnání, zkusím to tak, jak to fungovalo dřív. Pohrozil jsem odchodem. V minulosti to býval osvědčený tlakový bod. Operátoři dobře věděli, že jakmile zákazník opravdu začne řešit přenos čísla, je to poslední chvíle, kdy ještě mohou zasáhnout a vytáhnout něco lepšího.
Jenže tentokrát se nestalo vůbec nic
Když moje výhrůžka nezabrala, musel jsem ji dotáhnout dál, abych nevypadal směšně. Spustil jsem tedy proces přenosu telefonního čísla k jinému operátorovi a čekal, kdy konečně přijde ten známý telefonát se záchrannou nabídkou.
Nepřišlo vůbec nic
A právě tady přišlo největší vystřízlivění. Ze strany mého operátora se neozval nikdo. Žádná snaha mě zastavit, žádné přemlouvání, žádná lepší nabídka, nic. Prostě ticho.
Čekal jsem den, dva, další den, a pořád nic. Termín přenosu čísla se blížil a já pomalu začínal chápat, že tentokrát nejsem zákazník, o kterého by někdo bojoval. Nechtěli si mě udržet, nebo to aspoň vůbec nedali najevo. A to mě upřímně řečeno dost zaskočilo.
Nakonec jsem se musel vrátit sám
Ve výsledku jsem udělal něco, o čem jsem si původně myslel, že nikdy neudělám. Vrátil jsem se sám. Pokorně, bez triumfu, bez vyjednávací síly, prostě proto, že už reálně hrozilo, že se situace zkomplikuje víc, než jsem byl ochotný řešit.
Znovu jsem se ozval a kývl na původní nabídku, která v podstatě jen kopírovala konkurenci. Žádné velké vítězství, žádný pocit, že jsem něco vyjednal. Jen jsem přijal to, co už tam leželo na stole, a navíc se na nějaký čas uvázal podmínkami, které jsem původně ani nechtěl.
Staré finty už zjevně neplatí
Dnes už je mi jasné, že strategie „tak já odcházím“ přestává fungovat. Operátoři zřejmě dobře vědí, že tohle v minulosti zkoušel skoro každý. Spousta lidí tím jen blafovala a ve skutečnosti nikam odejít nechtěla. A možná právě proto dnes na podobné divadlo už jednoduše nereagují.
A přesně to byl i můj případ. Taky jsem vlastně nechtěl odcházet za každou cenu. Chtěl jsem jen lepší podmínky. Jenže tentokrát se ukázalo, že doba se změnila. A kdo spoléhá na staré triky, může nakonec dopadnout dost trapně.
Místo chytrého tahu jen nervy navíc
Místo výhodnějšího tarifu jsem si odnesl hlavně ponaučení. Dnes už bych stejnou taktiku znovu nezkoušel. Ne proto, že by člověk neměl vyjednávat, ale proto, že prázdná hrozba bez ochoty opravdu odejít už očividně ztratila sílu.
A upřímně? Už teď mám nervy z toho, co přijde ve chvíli, kdy to budu muset řešit znovu. Protože jestli něco tahle zkušenost ukázala opravdu jasně, pak to, že operátoři už dávno nehrají stejnou hru jako dřív.
