„Udělat 30 kroků navíc by tě nezabilo,“ křikl jsem na neohleduplného řidiče

Neohleduplnost – to je oč tu běží. Zastavit a stát na kraji vozovky za určitých okolností můžeme. Zákon samozřejmě vyjmenovává situace, kdy to nejde. Ale pokud to není zakázané, je to celkově bezpečné a přehledné a zůstává zde prostor nejméně 3 metry pro každý směr jízdy, je to v pořádku. A na to někteří spoléhají. Alespoň u nás, u výdejny obědů, kde když se otevře, začíná vyložené dopravní peklo.

Jde o normální městskou silnici s průměrným provozem. Na jedné straně stojí podnik, kde se lze najíst na místě nebo si vyzvednout oběd s sebou. Na druhé straně silnice, asi 30 metrů daleko, je parkoviště. Tam se dá bez problémů zaparkovat a dojít si pro oběd. Pár desítek kroků tam a stejný počet zpátky. A co myslíte? Ano, silnice je plná aut a parkoviště zeje prázdnotou.

Tohle dopravní peklo trvá asi hodinu, kdy lidé dostanou hlad a ve svých autech vyrazí pro „žvanec“. Najít někoho, kdo zastaví na parkovišti a těch 30 metrů si dojde, je unikát. Ti, co přijedou první, jsou ještě v mezích zákona – zastaví tak, že nepřekáží, a přitom zůstávají 3 metry pro každý směr jízdy.

Jenže pak dojíždějí další. Ti předchozí objíždějí, jeden parkuje támhle, druhý jinde, jeden dobře, druhý šíleně. Kdo chce tímto úsekem projet, musí se obrnit trpělivostí: dát přednost protijedoucím autům, čekat, že někdo bez blinkru „zabrzdí“ kvůli hladu, nebo být připraven, že najednou někdo od krajnice vyjede. Motat se tu mezi 11. a 12. hodinou je doslova o hubu.

Je jasné, že když tudy v danou hodinu jedu, jsem naštvaný. Motat se mezi auty, mít oči na šťopkách a objíždět někoho jen proto, že je líný, to rozzuří každého. Jeden takový řidič to přede mnou „zašlápl“, otevřel dveře a vystoupil, aby si došel pro oběd. Stahuji okénko a křičím: „Udělat 30 kroků navíc by tě nezabilo!“ A reakce? Mávl nad mou výtkou rukou a pokračoval dál v chůzi. Bylo mu to úplně jedno.

Naštvat se v tu chvíli na někoho nic nevyřeší. Člověk si možná uleví, ale to je tak všechno. Kdyby tu parkoviště vůbec nebylo, snad by se to dalo chápat. Ale když tu je, takové stání by se prostě tolerovat nemělo. Proto chci iniciovat umístění dopravní značky zákazu zastavení.

Bude to možná dlouhá cesta, ale pokud dospěje do úspěšného konce, třeba si tihle neohleduplní, líní šoféři uvědomí, že jediný důvod, proč tam značka je, jsou právě oni. Oni, kterým bylo za těžko dojít si pro krabičku s obědem ze třicet metrů vzdáleného parkoviště. Holt, když to nejde po dobrém, musí přijít příkazy a zákazy. Jinak zjevně slušnosti a ohleduplnosti ke druhým dosáhnout nelze.

Zdroj: https://www.bezpecnecesty.cz/cz/bezpecna-jizda-v-aute/zastaveni-a-stani