Článek
Vesnický život, sen mnoha lidí. Na jednu stranu chápu tu finanční motivaci. Přece jenom, za cenu bytu ve velkém městě můžete mít bez problémů dům s pozemkem někde na vsi. Z tohoto hlediska stěhování na venkov dává smysl. Ale je třeba si uvědomit, že po pár měsících, týdnech, ale i dnech může přijít kruté vystřízlivění. Mně k tomu stačil týden u mého kamaráda v malé vsi.
Klid? Ale kdeže
Vždycky jsem měl vesnický život spojený s určitým klidem. Vždy jsem si myslel, že to je hlavním důvodem, proč se lidé stěhují právě na ves. Ale realita je úplně jiná. Sice je to jiný druh hluku než u nás ve městě, ale rachot to je pořádný. Neustálé poslouchání zvuků zvířat, do toho rachot traktorů a zemědělských strojů. K tomu se přidávají mládežníci na svých pochybných motorkách, nebo kutilové na malotraktorech. Když tohle večer utichne, je běžnou věcí vyřvávání opilců, kteří se vrací od svých kamarádů z garáží, kde lemtají lahváče, nebo si koupili soudek točeného.
Služby? Nula
Jsou vesnice, kde je vietnamský obchůdek s celodenní otevírací dobou. Tam bych si snad ještě nějak dokázal představit žít. Ale u kamaráda nic takového není. Jen místní konzum otevřený pár hodin denně, kde bez objednávky nemáte nárok na pečivo. Vše ostatní, co je k dispozici, jsou buď trvanlivé potraviny, nebo potraviny balené. Nic čerstvého. Značně to omezuje možnost jíst zdravě, nebo vařit zajímavě. Když potřebujete nakoupit něco normálního, musíte prostě do města. A tím se dostávám k dalšímu problému.
Dopravní obslužnost? Katastrofální
Nedovedu si představit, jak tam žije někdo, kdo nemá auta. Vlaková stanice je vzdálená asi 4 kilometry. Autobusová zastávka je sice blízko, ale autobusy jezdí v tříhodinových intervalech, o víkendu ještě méně. Při představě, že bych musel vyrazit veřejnou dopravou, se mi točí hlava. Jen cesta do města do obchodu by v lepším případě zabrala půl dne.
Kultura? Ta není
Ani ten obecní hostinec nemají. O jakékoliv jiné kultuře nemůže bát řeč. Když chcete kamkoliv za zábavou, musíte do města. A jsme opět u té dopravní obslužnosti. Do hospody, aby člověk jezdil ráno, aby se stihnul posledním autobusem vrátit. Na večerní představení nebo posezení jedině autem, což znamená bez piva. Nebo taxíkem zpět, což se prodraží.
Pro děti? Příroda
Nic proti přírodě, je fajn mít skoro za barákem louku, les a rybník. Ale není to trochu málo? Co alespoň nějaké dětské hřiště, nebo podobné zázemí? Smůla, koho po chvíli omezí házení kamenů a šťourání klacíkem v zemi, má smůlu. Nic jiného tu není.
Ne, díky
Možná někomu tenhle životní styl vyhovuje, někomu, komu stačí válet se doma na gauči s lahváčem v ruce. Ale pro člověka společenského, který nechce jenom hnít u domu, je to málo. Hodně málo. Týden u kamaráda mi stačil uvědomění, že tohle nechci zažívat.
