Článek
Proti půjčkám vyloženě nic nemám. Pokud někdo potřebuje bydlet a vezme si hypotéku, je to v pohodě. Pokud někdo potřebuje auto třeba pro cesty do práce, klidně ať si ho vezme na leasing. Stejně tak, pokud někdo potřebuje třeba rekonstruovat bydlení, ať si na to půjčí, vždyť to jde brát trochu jako investici.
Půjčil jsem si
Ale když si někdo bere půjčky na nesmysly, nechápu to. Teď se mi mezi řečí pochlubil kamarád Zdeněk, že si půjčil. Začal vyprávět o tom, jak je dneska ten svět hrozný. Že má u banky celý život účet, že mu tam chodí výplata, ale jeho banka mu prý nepůjčí ani korunu. A nepochodil ani u ostatních bank. Prý je to kombinací jeho příjmu, výdajů a také finanční minulosti. Holt banka si žadatele o půjčku prověřuje, to není přece nic nového.
A protože říkal, že si půjčil, začal jsem být zvědavý. Tipoval jsem to dost možná na nějaký kontokorent nebo třeba na kreditní kartu, ale spletl jsem se. Ani jedno, ani druhé. On si prý nakonec musel půjčit u nebankovní společnosti, protože všude jinde ho bohužel odmítli.
Za kolik to máš?
A nejhorší na tom všem je, že on ani přesně neví, jaké parametry má jeho půjčka. Potřeboval prý nutně 50 tisíc, a tak je vzal, když ho všude jinde už odmítli. Já nemohl uvěřit vlastním uším. A to ani potom, když začal přemýšlet, že úrok má něco kolem třiceti procent a že RPSN bude nějak k padesáti procentům. „Jo, tak nějak to vychází,“ ubezpečil mě po delším přemýšlení.
No, nechápal jsem. Sice to prý má asi zhruba na rok, ale i tak. Vždyť tyhle hodnoty, to se blíží více lichvě než podmínkám nějaké nebankovní společnosti, která u nás může legálně podnikat. Ale jak je vidno, klienti se očividně najdou. A možná jsou nakonec stejně spokojeni jako Zdeněk.
Na co jsi ji potřeboval
Nedalo mi to a musel jsem položit ještě poslední otázku. Ptám se: „Na co to máš, na co ty peníze použiješ?“ Čekal jsem, že to aspoň bude něco praktického, co fakt potřebuje, když už spadl do spárů těchto vydřiduchů. Doufal jsem, že potřebuje třeba lednici, pračku, myčku, prostě něco, bez čeho se doma nedá moc žít. Ale omyl.
„Koupil jsem si nový telefon a pořádnou televizi do obýváku,“ šokoval mě rozjařený Zdeněk. A já jen kroutil hlavou, když vytahoval svůj nový mobil z kapsy, aby mi ho hned ukázal. „Jsi vzor dokonalé finanční negramotnosti,“ odvětil jsem mu s tím, že tohle je nejhloupější věc, co mohl udělat. Ale bohužel, zpátky se to už vzít nedá, to je jasné. Tak snad to aspoň splatí a nespadne do spárů exekutora.
