Z vysokých slev v obchoďáku mrazí. To zkouší, co všechno si necháme líbit?

Akce je slovo, na které mnoho lidí slyší. A přiznávám, že i já. Nejsem ale jedním z těch, kteří by denně studovali letáky a pořádali „výpravy“ po supermarketech. Když je v akci něco, co pravidelně kupuji a používám, tak to prostě vezmu. Proč to nekoupit výhodněji? Někdy se opravdu divím, jak mohou supermarkety nabízet tak velké slevy.

Procházím se supermarketem a nestačím se divit, jak obrovské slevy si obchod může dovolit. Na jedné věci visí cedulka „-45 %“, jinde dokonce „-50 %“ a někde se slevy vyšplhaly až k šedesáti procentům. To už člověk dostane nutkání koupit i to, co vlastně vůbec nepotřebuje. Já odolávám, i když věřím, že spousta lidí se nechá zlákat a koupí to jen proto, že je to ve slevě. Co kdyby se jim to někdy hodilo, že? A i když je mnohem pravděpodobnější, že to pak jen vyhodí.

Do „slevové hry“ může vstoupit celá řada scénářů. Někteří lidé budou tvrdit, že supermarkety jsou u vysokých slev v minusu a kompenzují si to tím, že zákazníci díky nim udělají větší nákup, takže obchod nakonec vydělá na dalších položkách v košíku.

Nejsem zastáncem teorie, že by supermarkety nabízely ztrátové akce a doháněly to jinde. Mnohem víc věřím verzi, že si prostě u dodavatelů vyjednají tak nízké výkupní ceny, že i přes obrovské slevy pořád mají slušnou marži. A k tomu se váže třetí teorie…

Ta třetí teorie je jednoduchá. Některé potraviny stojí už roky zhruba stejné peníze, například různé druhy masa (kotleta, kýta, krkovice, plec) kolem stokoruny za kilo. Co se ale mění, je neakční cena a výše slevy. A právě tady vidím ten „zakopaný pes“: čím víc je standardní cena nadsazená, tím vyšší může být výsledná sleva. Už to nejsou „obyčejných“ 30 nebo 40 %, ale klidně 50 či 60 %. Přitom reálná prodejní cena (v akci) je pořád ta samá, co si pamatujeme roky – zhruba stovka za kilo.

Ano, zkouší. A proč? Protože my si to líbit necháme. Důvodem je naše honba za slevami. Snížit cenu o třicet procent dnes nikoho neohromí, my chceme víc. A tak když supermarket už nemůže víc tlačit na dodavatele, pomůže si jinak: zvýší neakční cenu, aby pak mohl zákazníkovi nabídnout co nejvyšší slevu. No a co na tom, že reálně se zboží prodává už roky za stejnou částku? Hlavně, že sleva na cedulce vypadá krásně vysoko.

Kdo nakupuje výhradně v akcích, tomu je to jedno. Ten je rád, že platí pořád stejnou sumu a ještě ho těší, že sleva každý rok „roste“. Ale ten, kdo občas koupí zboží i mimo akci, se nestačí divit, jak cena stejné věci bez slevy mezitím vystřelila do závratných výšin – klidně přes dvě stě korun za kilo. A jen proto, aby člověk, který čeká na slevu, dostal těch magických „-50 %“ či víc.

Těžko. Češi slevy milují, nezajímá je reálná cena zboží, ale procento „zlevnění“. Dokud budou zákazníci nadšení, že se něco zlevnilo o 70, 80 nebo 90 %, bude se tohle kolečko točit dál. Až (třeba) jednoho dne zdraží obyčejné vepřové maso na pět set korun za kilo, najdou se tací, kteří budou jásat nad ohromnou osmdesátiprocentní slevou. A přitom nakoupí za pořád stejnou stovku, na kterou byli už roky zvyklí.

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-cesi-nakupuji-uz-jen-ve-slevach-muze-to-byt-nebezpecne-237738