Začnou nastupovat a vy víte, že let bude hrozný. Kdo? No rodiče s dětmi

Není nic horšího než špatný let. Zpoždění, turbulence, žádné jídlo… To jsou věci, se kterými člověk při cestě na dovolenou tak nějak počítá. Co však dokáže každý let zaručeně zkazit, to jsou i nevychované děti. Pokaždé, když někam letím, tak se modlím, abych jich v letadle bylo co nejméně. Bohužel, ne vždy se má přání vyplní. Když jako já letíte na jednu z klasických dovolených charterovým letem, je v podstatě jistota, že letadlo bude dětmi přeplněné. A to jsem také zažil.

Děti zdarma, nebo za cenu letenky. To je motivace, které odolá jenom málokterý rodič. A tak se letadla do vysněné cílové destinace plní nejenom páry a skupinkami různých generací, ale plní se i rodinami s dětmi. Sedím na sedadle a pozoruji tu směsici. Rodiče s dětmi, které jsou dost možná ještě kojenci. Ty se mísí s batolaty a vše doplňují dítka předškolního a školního věku. Tomuhle se člověk při cestování na dovolenou v této době nevyhne.

Vidím tu směsici dětí a doufám, že budou sedět co nejdále o mého sedadla. Že dámy rozdávající letenky u odbavení zavazadel byly natolik rozumné, že při rozdělování míst alespoň částečně separují rodiny a dospělé cestující. Ale bohužel. Jak se letadlo začíná plnit, jasně vidím, že určování míst nemá žádný logický klíč. A tak i vedle mě usedá část rodinky, druhá polovina míří za mě. Ach jo.

Letadlo roluje na dráhu, motory mají plný výkon, startujeme. Rozjíždíme se, vzlétáme. Chápu, že tohle je záležitost emocí a nějaké ty dětské výkřiky prostě toleruji. Jakmile ale dosáhneme cestovní výšky, přeji si klid. Bohužel ho nemám. Děti se v letadlech začínají chovat doslova jako doma. Nejenom ty „moje“, od rodin, co jsou rozesety kolem mého sedadla. Zvěř se začíná odehrávat po celém letadle.

Děti, které se chovají slušně, tiše, adekvátně prostoru a situaci, aby člověk na prstech jedné ruky spočítal. Zbytek se přišel do letadla bavit. A rodiče? Nevypadají, že je to nějak trápí. Se vzletem patrně zapnuli ve své hlavě dovolenkový mód, který s největší pravděpodobností vypnou až za týden až čtrnáct dní, po příletu zpět.

Brek, pláč, křik, hluk. Kopání do sedadel, cestování po letadle, blokování personálu, obsazená toaleta. Let má dvě hodiny a tohle se opakuje po celou dobu. Odpočítávám minuty, kdy už konečně začneme klesat a všichni zase budou muset být na svých místech. Přistaneme a já konečně ten hrůzostrašný prostor opustím. S pocitem, že za 10 dní mě to čeká znovu. Bohužel už ne s vidinou hotelu, pláže a koktejlu, ale s vidinou mého auta, kterým pojedu domů.

Milí pokrokoví rodičové, je mi úplně jedno, jaký styl výchovy vyznáváte a jak je vaše dítko individuální. Ale jakmile zasahuje do svobody a komfortu druhých, je to problém. Věřte, že když mu na ty dvě hodiny vrazíte do ruky telefon nebo tablet, nikdo vás rozhodně pranýřovat nebude. Naopak. My všichni ostatní to uvítáme, protože v tu chvíli je to nejlepší možné řešení, jak zvládnout let úplně v klidu.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_nej%C4%8Dast%C4%9Bj%C5%A1%C3%ADch_mu%C5%BEsk%C3%BDch_jmen_v_%C4%8Cesku, https://zdravi.euro.cz/clanky/staroceska-jmena/