„Že ti není hanba takhle lhát v inzerátu,“ kroutil jsem hlavou v autobazaru

Lhaní v inzerátech? Dnes naprosto běžná věc. A je úplně jedno, zda se nacházíte na seznamce, inzertním serveru, nebo na webu známého a poměrně velkého autobazaru. Lžou všichni a všude a já se nedivím, že si mnoho lidí stěžuje, že koupili pomyslného zajíce v pytli.

Jak to v inzerci autobazarů chodí, trochu vím. Není nic výjimečného, že se inzerují auta, která bazar vůbec nemá – buď je nikdy neměl, nebo už jsou prodaná. Taková auta skvěle vypadají a mají velmi sympatickou cenovku. Cílem je dostat zájemce k prodejci, který pak oznámí, že dané auto bylo právě prodáno, a mistrnými triky se bude snažit vnutit člověku něco jiného.

Já měl tentokrát o něco víc štěstí. Když jsem volal na pobočku, auto skutečně bylo k dispozici, opravdu tam stálo a nebyl problém přijet si ho prohlédnout. Klidně hned. Sedl jsem tedy do svého vozu a vyrazil asi 20 km do autobazaru na obhlídku auta, které v inzerátu vypadalo velmi zajímavě – nájezd, technický stav, vzhled, to všechno vypadalo výborně.

Nechci hned spadnout do spárů prodejce. Vstupuji na prodejní plochu a snažím se najít auto, které jsem si vyhlédl. Stačí pár desítek vteřin a už ke mně míří prodejce. Jeho pomoc odmítám a zalžu, že jedu jen náhodou kolem a jdu se mrknout, abych si udělal představu, co nabízejí, za kolik a co by se mi mohlo líbit. Daří se mi ho setřást – a už vidím vyhlédnutý vůz.

Jenže všechno je jinak. Nájezd uvedený na internetu je asi o 25 000 km nižší, než kolik je psáno na papíře pověšeném na zpětném zrcátku. Lak také nevypadá v dobré kondici; oproti fotkám, kde působí bez chybky, je plný škrábanců. Už tohle mě odrazuje, a když si všimnu, jak na sebe jednotlivé díly karoserie nenavazují – mezery a přesahy jsou výrazné – je mi jasné, že o „nebourané“ auto, jak tvrdí inzerát, rozhodně nepůjde.

Mých obhlídek si všiml prodejce a už ke mně zase míří. Jen ať jde; teď jsem v ráži a vím přesně, o čem budeme mluvit. „Že vám není hanba takhle lhát v inzerátu,“ kroutil jsem hlavou a ukazoval mobil s inzerátem.

Ano, je to to stejné auto, jen se tam uvádí úplně jiný nájezd a fotky laku jsou filtrem značně vylepšené. A to, že je nebourané? O tom silně pochybuji, když ukazuji na karoserii nestandardní mezery a špatně lícující díly.

Prodejce se nenechá zaskočit a spouští podle mě naučenou historku: asi došlo k chybě, možná nějaký nový brigádník začátečník špatně opsal specifikace a fotky „trochu“ vylepšil. Jo, to určitě, říkám si v duchu. Zase jsem vám skočil na špek – zase auto, které mě má nalákat. Tohle sice existuje, ale v úplně jiném stavu, než je deklarováno online. Ach jo.

Divím se, že tyhle finty ještě používají. Na mě to zabralo úplně opačně: nejenže odcházím bez auta, ale jsem si stoprocentně jistý, že tam už nikdy nic nekoupím, i kdyby mi nabízeli špičkový vůz v dokonalém stavu za polovinu ceny. Ale asi všichni nejsou jako já. Některé zákazníky prostě zblbnou a odjedou s něčím, co vůbec nechtěli. A čí je to vina?