Článek
Jedeme na koupaliště – co to pro nás znamená? Jasně, že ty nejzákladnější a nejdůležitější věci, jako jsou plavky, ručník, nějaké hračky a deka. Ale je to pro nás ještě jedna věc. A tou je jídlo. Jednou jedinkrát jsme udělali tu chybu, že jsme spoléhali na nabídku místních stánků. Z hladu jsme si vybrali, ale že bychom to chtěli opakovat, to rozhodně ne.
Jdeme jíst
Užíváme si dopoledne na koupališti, bavíme se a pomalu na nás začne přicházet hlad. Tak se tedy přesuneme na deku. Většina lidí dělá to samé, ale jenom proto, že si tam prostě berou peněženku a jdou ke stánku. No, a my to máme jinak. Sedneme na deku, já otevřu batoh a už tahám svačinu. Pestrou, zajímavou, zdravou a hlavně chutnou.
Děláme si tam takový malý bufet: krabičky se zeleninou, krabičky s ovocem, k tomu nějaké obložené sendviče, vlastní džus. Prostě ideální oběd, který se do letních dní hodí. A tohle naše hodování neunikne pozornosti mnoha lidí.
To koukám, že máte vlastní
Povětšinou lidé jenom koukají, překvapeně, vyjeveně. Ale jedna rodinka se dokonce zastavila, pozdravila a trochu vyjeveně se ptala, proč máme vlastní jídlo, proč se s tím dělat, když tady na koupališti jsou všude stánky. „Máme to bez práce, nestojí to tolik a dokonce bychom měli i teplé jídlo,“ říkali.
Já se zvedl od svého jídla a zeptal se, zda sem chodí poprvé, nebo se zde koupou a hlavně stravují pravidelně. A když řekli, že je to jejich oblíbené koupaliště a že sem chodí celé léto, už mi to nedalo a musel jsem jim to říct.
Proti gustu
No, podívejte se, my byli u stánku jednou a vybrali jsme si jen proto, že jsme měli hlad. Opravdu nechceme jíst přesmažené hranolky, langoše, řízky či bramboráky. Pokud vám to chutná, přijde vám to dobré, zdravé a že se to hodí do letních veder, tak prosím. Já vám to neberu. Ale my jsme zvyklí na trochu lepší, kvalitnější stravu.
Právě proto, že si tady není co vybrat, si nosíme svoje. Sice studené, ale pestré, dobré, vyvážené. Jídlo, které nám chutná, po kterém nás nebolí břicho a u kterého jsme si jisti kvalitou složení. No, jakmile jsem to dořekl, bylo vidět, jak jsou oba rozhození.
Jak se trochu stydí, že sobě a svým dětem dávají nějaké polotovary, olejem nasáklá jídla. Popřáli nám dobrou chuť a vyrazili ke stánku. No, kam jinam také, když svou svačinu nemají. I když – kdo ví – třeba si ji příště vezmou taky, až si s každým soustem uvědomí, co vlastně jedí a co do svého těla dostávají.
