Článek
Jen, co začala chodit, se vlnila do rytmu a na jakoukoliv hudbu se roztančila. Už od raného věku snila o baletu. Čím byla starší, tím víc toužila stát na prknech, co znamenají svět. O ničem jiném než o baletu nemluvila. Tvrdě si šla za svým snem.
Tanečnice Adéla Bučková nastoupila na státní konzervatoř a podstupovala každodenní dril. Byť sama přiznává, že si občas pobrečela, ale ani jednou nepomyslela na to, že by skončila. Neuměla si představit, že by byla něčím jiným než baletkou.
„Byla jsem šťastná, když jsem udělala přijímačky. Tam je to úplně jiný svět. Celý den jste v trikotu a žijete tancem,“ začala vyprávět svůj příběh Adéla v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ. Bohužel ale ve třetím ročníku začala pociťovat, že není všechno, jak má být. Začala pokulhávat a kyčel jí bolela čím dál víc.
Krutá diagnóza
„Nejdřív jsem to nebrala v potaz, protože jsem věděla, že tanec bolí. Ale mamce se to nezdálo, ale já jí říkala, že to je z těch švihů, které musím dělat. Byli tam na nás opravdu dost drsní. Bouchali nás i holí, aby ta noha šla výš. Já jsem to ale brala tak, že to k tomu všechno patří. Neplakala jsem, chtěla jsem být nejlepší a dělala jsem vše proto, aby to tak bylo,“ povídala dal.
Bolest nepřestávala, horšila se. Její rodiče to nevydrželi a vzali ji k doktorovi. Trvalo dlouho, než se přišlo na to, co malé tanečnici opravdu je. A když přišla přesná diagnóza, bylo to tvrdé vystřízlivění z obrovského snu. Adéla musela kvůli kruté diagnóze podstoupit velmi bolestivou operaci kvůli Perthesově chorobě kyčelního kloubu.
„Když mi řekli, že musím na operaci, psychicky jsem se zhroutila. Předtím jsem si myslela, že to nebude tak vážné, ale tohle mi nabouralo život. Byla jsem zvyklá být celý den ve škole a dřít. Teď jsem se musela zastavit. Bylo to jako, když vám někdo zbortí hrad z kartiček a zhroutí se vám život,“ rozbrečela se při vyprávění.
Měsíc ležela ve speciálním stroji
Po těžkém zákroku se nemohla hýbat. Měsíc musela jen ležet ve speciálním stroji a nemohla se pohnout. I přesto stále věřila, že se jednou bude moct do školy vrátit a naskočí tam, kde přestala. Ta touha stát v piškotech na špičkách byla tak obrovská, že se velmi rychle zotavovala. Adéla byla jako buldozer a nechtěla ze svých snů polevit. Vystřízlivění přišlo na konzervatoři, kde si ji profesoři zavolali a ten její svět zakopali do země.
„Nečekala jsem se, že se tohle stane. Posadili si mě a řekli mi, že ze školy musím odejít. Ptali se mě, jestli mě nebaví něco jiného. Jenže já jsem chtěla jen tancovat. Ztratila jsem řeč. Brečela jsem a bylo to pro mě hrozné. Začala jsem z toho být v háji a byla jsem zralá na terapeuta,“ dodala Adéla.
Nevzdala se
Osud tomu nechtěl, aby s tancem skončila. Sice balet jí byl zapovězen, ale přičichla si ke street dance. Byla to láska na první pohled. I když to bylo něco jiného než škrobené sukýnky a vyčesané drdůlky, právě ta svoboda projevu pro ni byla něčím osvěžujícím. To, co jí nakoplo do budoucna. Najednou se necítila tak ztracená a zase měla tu jiskru něco budovat, něco dokázat.
Dnes je Adéla dospělou ženou, i přes všechny možné životní překážky dokázala vybudovat úspěšnou taneční školu Danceway, se kterou získává různá tuzemská i světová ocenění. Je ráda, že jí profesoři nezlomili, ani těžká diagnóza, aby se vzdala tance. Teď je pro děti příkladem, jak překonat těžké situace a jít dál. I když třeba v jiném odvětví. Ale aby nikdy nepřestali snít o lepším zítřku.
Co je Perthesova choroba?
Označuje se tím složitý proces nekrotického rozpadu kyčelního kloubu a následný proces jeho regenerace. Z dosud neznámého důvodu se z kyčelního kloubu ztrácí krevní zásobení a pak se chybně utváří hlavice a jamka kloubu. Osifikační centrum hlavice kosti stehenní podlehne nekróze, je resorbováno a postupně přestavěno v živou kost.
Projevuje se to bolestí, kulháním, svalovými křečemi. Bolest se přenáší dolů na stehna i kolena a do boku, trvá několik týdnů i měsíců. Vyskytuje se u dětí od 4 až do 10 let, častěji u chlapců.
